Mnoho lidí na sebe klade velmi vysoké nároky, ale stejně mají pocit, že při jejich plnění selhávají. A může to být způsobeno právě konceptem 3 P – perfekcionismem, prokrastinací a paralýzou. Jednotlivé kroky na sebe navazují a jsou důvodem, proč se cítíme neproduktivní, uvízlí na jednom místě a neschopní dosáhnout svých vytyčených cílů. Pokud jste už v úvodu zpozorněli, že toto je možná váš případ, nezoufejte. Existuje několik snadných kroků, které můžete podniknout, a toto zacyklené peklo prolomit.
1 P: Perfekcionismus
První P, perfekcionismus, je definováno jako potřeba absolutní dokonalosti a ideálního výsledku ve všem, co děláme. Perfekcionista přemýšlí o svém výkonu stylem „všechno nebo nic“, tedy omezeně a černobíle, a věří, že pokud to není dokonalé, je to prostě příšerné. Klade na sebe velmi vysoké nároky, nastavuje si až přehnaně (a nedosažitelně) vysoké cíle a má tendenci být velmi kritický k (nejen) vlastní práci. I když může být někdy perfekcionismus vnímán jako pozitivní vlastnost, vede často k nadměrnému stresu, úzkostem, a dokonce k potížím se sebedůvěrou.
2 P: Prokrastinace
A přehnaný perfekcionismus vede k druhému P – prokrastinaci. Nastavení cíle do nemožné výšky může způsobit odložení projektu až na ten správný čas a dokonalé podmínky, (což se mimochodem nikdy nestane), pokračuje přílišným plánováním, nerozhodností a strachem z neúspěchu. Perfekcionismus tak brání v zahájení úkolu, že raději celou akci odkládá na později. A tak vzniká smyčka perfekcionismus-prokrastinace, která má vážný dopad na naši produktivitu a psychickou pohodu.
Reklama
Perfekcionismus je vlastně jako nepřetržitá kritika našeho vlastního úsilí. Když se snažíme dosáhnout nereálných cílů, sami sebe při tom nekompromisně hodnotíme. A i když je tato kritika pouze vnitřní, stále nám bere energii a zápal pro to, co děláme. Jako lidé totiž potřebujeme pozitivní zpětnou vazbu a potřebujeme cítit, že nás ostatní uznávají a chválí. (A to je také vlastně krok ke svobodě.) Když naopak čelíme kritice, ztrácíme motivaci a energii cokoliv dělat.
3 P: Paralýza
Když se perfekcionismus a prokrastinace spojí, může to vést až ke kompletní paralýze. A tak se kruh uzavírá. Při paralýze se cítíme uvíznutí na místě a neschopní jakkoliv jednat, proto neděláme vůbec nic. Úkol selhává, my ztrácíme veškerý zápal a jsme maximálně frustrovaní.
Jak ze začarovaného kruhu ven?
Není to lehké, ale tento cyklus není nepřekonatelný. Protože se jedná o hluboce zakořeněný vzorec chování, o kterém kolikrát ani nevíme, právě jeho uvědomění je prvním krokem k úspěchu.
A co můžeme udělat dál, abychom se ze začarovaného kruhu vysvobodili?
- Stanovte si realistické cíle. Zeptejte se sami sebe, zda je vaším cílem skutečně něco, co můžete splnit. Poté sledujte, zda se vám cíle daří dosahovat. Možná je někdy lepší nastavit si cíl o laťku níž.
- Opusťte myšlenku perfektního začátku nebo konce a vyhněte se uvažování typu všechno nebo nic. Dokonalost neexistuje a extrémy nikdy nejsou dobré.
- Uvědomte si, že perfekcionistické a odsuzující hlasy, mluví pouze ve vaší hlavě. Když se je naučíte nejdřív neposlouchat a později i úplně ignorovat, přestanou vás ovládat. Můžete jim dokonce odpovídat, například: „Vím, že to není dokonalé, ale nevadí mi to.“ A po čase tomu opravdu uvěříte a přijmete myšlenkou za svou.
- Oprostěte se od pocitu, že nedokonalý výsledek z vás činí horšího a méněcenného člověka. Pokud vytvoříte nedokonalý projekt, necharakterizuje vás to.
- Přeformulujte si svůj přístup k neúspěchu. Přestaňte vnímat chyby, začněte je nazývat zkušenostmi.
- Buďte k sobě laskaví.
- Obklopte se správnými lidmi. Podpora blízkých může být tím nejlépe pasujícím klíčem k vašim potížím.
Nakonec zjistíte, že vás celou dobu brzdila jen vaše nereálná očekávání. V dnešní společnosti, tlačené k dokonalosti, je velmi snadné uvíznout v začarovaném kruhu 3 P a nikdy nezačít (ani nedokončit) věci, na kterých chceme pracovat. Naštěstí se díky několika jednoduchým krokům můžeme z cyklu vyprostit a svobodně se věnovat tomu, co je pro nás důležité. A dosáhnout tak možná úspěchů ještě vyšších a s daleko klidnější a pohodovější myslí.
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
