Zrovna se vám povedlo uzavřít výhodnou spolupráci a nadšení se vracíte domů pochlubit se partnerovi. Jenže ten na vás hned po příchodu hodí takový pohled, že radost okamžitě zmizí, a místo toho začnete horlivě přemýšlet, co jste zase provedli. Dobrá nálada, plynoucí z pracovního úspěchu, je pryč.
Ale také z jiného soudku. Venku je pošmourno, ovšem vy musíte vstát a s náladou pod psa vyrazit do práce, do které se vám ale vůbec nechce. Naštěstí máte skvělého kolegu, který má téměř neustále dobrou náladu, a po chvíli společné konverzace se začnete usmívat i vy.
Víte, co mají obě situace společného? Pravděpodobně jste již slyšeli fráze typu: „Usmívej se a svět se bude usmívat na tebe.“ A ono na tom skutečně něco je, ostatně nakažlivost emocí potvrzují i výzkumy. Bohužel se nepřenáší pouze emoce pozitivní, ale i ty negativní (podobně jako partnerova podrážděnost v úvodním příkladu). Naštěstí existují způsoby, jak emoce ostatních filtrovat a pouštět k sobě jen ty dobré.
Co je emoční nákaza?
Termín „contagion of feeling“ (v překladu „emoční nákaza“) poprvé použil James Baldwin v roce 1897. Pod emoční nákazou si můžeme představit spontánní šíření emocí a s nimi spojeného chování, které probíhá z osoby na osobu i ve větších skupinách. Tento proces může být jak implicitní (automatický a nevědomý), tak explicitní (vědomá manipulace emocemi).
Příkladů explicitní (vědomé) manipulace s emocemi máme kolem sebe více než dost. Pracují s ní např. marketéři (Všimli jste si, jak se v reklamách vždycky všichni křečovitě usmívají?), politici, vztahoví manipulátoři i týmoví vedoucí, kteří se vás snaží „nakazit“ svým nadšením, aby vás motivovali k lepším výkonům.
Reklama
Ovšem ještě větší vliv má na naše emoce implicitní nákaza, spočívající především v neverbální komunikaci. Kupříkladu Hatfieldová, Cacioppo a Rapson ve svém výzkumu z roku 1993 uvedli, že naše emoce ovlivňují spíše neverbální než verbální projevy. Jinými slovy, pokud vám kamarádka řekne, že je šťastná, ale její výraz tomu nebude odpovídat, nebude to mít na vaše prožívání zdaleka takový vliv, jako kdyby se usmívala. Ovšem ani neverbální signály nejsou k emoční nákaze nezbytně nutné, pocity druhých nás ovlivňují i skrze e-maily nebo chaty.
Jak přenos emocí funguje?
Za nakažlivost emocí jsou pravděpodobně zodpovědné zrcadlové neurony. Ty se aktivují nejen když nějakou činnost přímo vykonáváme, ale také pokud pozorujeme tutéž činnost u někoho jiného. Z pohledu aktivity zrcadlových neuronů tedy nehraje roli, zda se usmíváme my nebo člověk před námi. Zrcadlové neurony také vysvětlují vztah emoční nákazy a empatie – u empatičtějších jedinců dochází k větší aktivaci mozku v emočních oblastech při pozorování emocí jiných jedinců. Empatičtí jedinci jsou proto k emoční nákaze náchylnější.
Když se na vás kamarád usměje, jako první zareagují vaše mimické svaly, které se stáhnou do úsměvu. Mimickou reakci následně vyhodnotí mozek a pošle vám zprávu „teď jsi šťastný“. A protože se vám zlepší nálada, usmíváte se i na další osoby a emoční nákazu šíříte dál.
Přestože se může zdát, že emoční nákaza proběhne během jediného okamžiku, ve skutečnosti má několik fází. Když se na vás kamarád usměje, jako první zareagují vaše mimické svaly, které se stáhnou do úsměvu. Mimickou reakci následně vyhodnotí mozek a pošle vám zprávu „teď jsi šťastný“. A protože se vám zlepší nálada, usmíváte se i na další osoby a emoční nákazu šíříte dál. Zatímco však nákaza úsměvem náš den zpříjemní, jiné emoce mohou v extrémních případech vést až k davové panice nebo násilí. Proto je důležité umět se před nechtěnou nákazou chránit.
Jak s emoční nákazou pracovat?
Možná vás jako první opatření napadne „vyhýbat se negativním lidem“. Ovšem zkuste si to zavést do praxe. Těžko můžete kamarádovi, kterému zrovna zemřel otec, říct: „Promiň, ale nechci se nakazit. Zavolej, až ti bude líp.“ Abyste se vyhnuli osobám s nežádoucími emocemi, nemohli byste pomalu ani vyjít na ulici.
Jak z toho ven? Prvním krokem je uvědomění si přítomnosti negativity ve svém okolí. Místo toho, abyste se nechali strhnout negativními emocemi, zkuste se na situaci podívat s nadhledem. Zaměřte se na gesta, držení a řeč těla dotyčného, zkuste si klást otázky typu: Co vidím? Co asi člověk přede mnou prožívá? Když se vám podaří identifikovat projevy emocí, můžete se rozhodnout je nezrcadlit.
Pokud se najednou cítíte hůře, ale neuvědomujete si proč, všimněte si řeči svého těla. Máte pokleslá ramena? Stažený obličej? Zkuste se uvolnit a poslat mozku signál, že se nic špatného neděje.
Emoce však nejen přijímáme, ale i vysíláme. Jestli nechcete šířit špatnou náladu na ostatní, zkuste si nejprve popsat, co přesně cítíte, čímž získáte nad emocemi větší kontrolu. V případě, že jsou emoce příliš silné, může být vhodné se na chvíli sociálně izolovat. Je však důležité mít na paměti, že sociální interakce, zejména s přáteli a rodinou, mohou vaši náladu zlepšit. Pokud jste v pozici nadřízeného (např. v práci), zvažte, jak můžete strategie pro zvládání emocí předat těm, kteří od vás očekávají podporu. Ostatně, asi nikdo nechce pracovat v prostředí nakaženém negativitou.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
