Při vstupní prohlídce jsem nenašla doktora známého z předešlých pobytů, prý šel do důchodu. Jeho nástupce je ovšem výrazně starší než ten, co je nyní v důchodu. Podíval se na mě a řekl, že je senzační vidět mladou ženu. Zamyslela jsem se nad úhly pohledu a uvědomila si, že člověk, ať je starý jakkoli, je vždy někde nejmladší. Pomyšlení, že stále mohu být někde nejmladší, mě rozveselilo. Nejstarší jsem totiž čím dál častěji.
Reklama
Lékař mi řekl, že se mám ohnout, aby viděl, kam dosáhnu. Jak se sklonil, aby posoudil můj shyb, tak ho chytla křeč do nohy a s kvílením se skulil k mým. Zažila jsem v životě ledacos, ale žádný nápadník, natož doktor, mi nikdy nepadl k nohám. Začala jsem se strašně smát, nešlo to zastavit. On se pak začal taky řehtat. Ještě štěstí, že tam byla sestra, co mě zná čtyři roky, situaci zhodnotila pozdviženým obočím. Jenže jak jsme se s doktorem smáli, tak začala taky, smích je nakažlivý.
Starý doktor mi na rozloučenou vyjmenoval asi deset pozitivních vlivů smíchu na lidské tělo a psychiku s tím, že mu rovněž dělá dobře a že k němu kdykoliv mohu přijít a provést shyb, na jehož kontrolu se předem těší. Ráda jezdím tam, kde jsem nejmladší.
foto: Profimedia
