Okolí nám nemilosrdně předkládá nutnost rozhodnout se mezi kariérou a dětmi. Jenže spokojenost člověka lze naplnit daleko kvalitněji za rovnovážného postavení obou skupin hodnot.
Soudobým trendem, který dnes hýbe světem, je dobře se vzdělat, najít slušnou práci a vydělávat a vydělávat do té doby, než přijde podnět k založení rodiny. Zvlášť před ženami stojí jednoho dne „Sophiina volba“, kterou sféru upřednostní. A jak už to tak bývá, každá volba má svá pro a proti. Ženy, které se rozhodnou pro rodinu, se už jen obtížně navracejí do práce. Pro zaměstnavatele jsou nevýhodné. Jednak tím, že většinou potřebují krátit pracovní dobu, existuje zde vždy i riziko onemocnění dětí a častých výpadků, a to se zaměstnavateli nechce podstupovat. Sekundárně se samozřejmě snižuje ekonomický potenciál rodiny. Na druhou stranu ženy, které dají zelenou práci, stejně časem zatouží po dětech. Ale biologické hodiny jsou neúprosné a je prokázáno, že právě tyto ženy mají potíže s hledáním životního partnera (častěji se rozchází/rozvádí) i s početím.
Najde, kdo hledat chce
Slaďování soukromého a pracovního života je jednou z možností, jak začít. Jeho výchozím bodem je pochopení výzvy současné ekonomické i společenské krize, která odráží potřebu změny. Tedy pochopení, že zdravá ekonomika a společnost jsou úzce propojené se stejně zdravým pracovním prostředím, kde jsou vytvářeny podmínky pro možnost pracovního i osobního uplatnění.
Výhody nese pro zaměstnance, ale i pro zaměstnavatele. Pro firmy a organizace je zavedení takového opatření cestou, jak si udržet kvalitní pracovní klientelu, aniž by utrpěl jejich výkon i možnost, jak snížit některé náklady na lidské zdroje. Podle studie federace nezávislých zaměstnavatelů (CFIB) slaďování osobního a pracovního života přináší o 34 % vyšší produktivitu. Je též dokázáno, že zaměstnanci, kterým zaměstnavatel vychází vstříc například formou práce na dálku či částečného home office, jsou mnohem efektivnější a výkonnější.
Pomalu, ale jistě
Přestože za hranicemi je tento model již zcela běžný, protože zaměstnavatelé již pochopili, že dají-li svým zaměstnancům větší manévrovací prostor pro to být sám pánem svého vlastního času, mohou jedině záskat, české firmy k Work-life balance přistupují s patrnou dávkou obezřetnosti. „Protože flexibilní formy práce a jiné nástroje slaďování v naší pracovní kultuře ještě nejsou zcela běžné, je velmi pravděpodobné, že váš nadřízený bude přinejmenším „ostražitý“, v nejhorším případě bude jednoznačně proti. Jak za takových podmínek postupovat? První bod je naslouchat, naslouchat, naslouchat a druhý ptát se i v případě negativní odpovědi. V asertivitě se tento postup nazývá negativní dotazování,“ radí Blanka Junová a dodává: „Chtěla bych podpořit kohokoliv, kdo se v takové situaci nachází, aby setrval ve svém úsilí. A každý takový se na mne může s důvěrou obrátit.“
Foto: Pixabay
