Vlasy jsou pro většinu žen naprostou samozřejmostí. Ale co když najednou začnou masivně padat? Ještě horší je to v době, kdy je žena mladá, chce se líbit mužům, a navíc vůbec netuší, proč se tak stalo. Alice (55 let) se s tím setkala v době, kdy o onemocnění zvaném alopecie nebyly vůbec žádné informace. Psal se rok 1987, bylo jí 18 let a najednou se jí začaly na hlavě tvořit velké lysiny.
Alice pochází z Ústí nad Labem, kde žila do svých 34 let. Dnes žije kousek od Brna. Pracuje jako vychovatelka a sekretářka na místní základní škole. Se svým onemocněním se nikdy nesmířila, přestože už uplynulo mnoho let. Jak ale sama říká, naučila se s tím žít, protože jí nic jiného nezbylo.
Vlasy začaly padat stále více
Onemocnění zvané alopecie, které se projevuje náhlou ztrátou vlasů, se u ní projevilo v době, kdy byla v maturitním ročníku. „Z ničeho nic jsem si na hlavě objevila poměrně velkou lysinu za uchem. Pamatuji si, jak jsem šla za mamkou a říkala jí, že mám na hlavě pleš. Vždycky jsem měla poměrně hodně vlasů, a najednou začaly padat v chomáčcích. Trvalo to asi dva nebo tři roky, než to bylo patrné na první pohled,“ popisuje Alice.
Související…
Reklama
V době před revolucí nebylo možné získat informace. Alice navštívila dermatologa, ale léčba byla neúspěšná. Velmi dlouho nikdo nedokázal říct, o jaké onemocnění se jedná. Lékaři nejprve diagnostikovali alopecii areatu, kdy dochází k totálnímu vypadání vlasů. Nakonec ale bylo zjištěno, že se jedná o zvláštní typ alopecie – ofiáza (tvorba lysinek nad ušima a v zátylku, může vést k úplné ztrátě vlasů, pozn. redaktora).
Léčba nezabírala
„Zkoušela jsem všechno možné – léčbu dusíkem, kortikoidy, horské slunce a mnoho dalšího. Nic nepomáhalo, vlasy padaly dál. Pak jsem jezdila do Ústavu lékařské kosmetiky na akupunkturu. Navštívila různé bylinkáře, mastičkáře apod.,“ upřesňuje. Všechno to trvalo asi pět let. Poté otěhotněla s první dcerou a vlasy jí začaly dorůstat. Jenže to vydrželo jen po určitou dobu, než začaly opět padat. „Od té doby už jsem žádnou další léčbu nezkoušela,“ říká.
Po psychické stránce to nebylo snadné. Alice říká, že jí velmi pomohlo setkání s paní, která měla ohořelý obličej. „V tu chvíli mi došlo, že to opravdu nic není. Mohu to zakrýt a nejde mi o život. To byl pro mě obrovský zlom. Nemělo cenu počítat vypadané vlasy a brečet před zrcadlem. Vždyť jsem byla zdravá, akorát bez vlasů,“ vzpomíná.
Plnohodnotný život lze žít i bez vlasů
A s tímto přístupem žije dodnes. Žije naprosto plnohodnotný život, má milujícího manžela, čtyři krásné vlasaté holky, a dokonce už i vnoučka. Užívá si tak roli babičky a vlasy dávno neřeší. „Jsem moc šťastná i za přístup mých dcer, které z mého „hendikepu“ udělaly přednost. Nestydí se za mě, naopak říkají, kdo má takovou maminku,“ říká s dojetím.
Alice s dcerou. (zdroj: se svolením Alice K.)
Poukazuje ale také na to, že dříve si se svou „plešatostí“ užila své. Za totality to lidé vnímali úplně jinak a koukali na ni jako na exota. „Měla jsem ale štěstí na skvělé lidi kolem sebe, kteří to chápali a podporovali mě. Na rozdíl od mé mamky, která se s tím nesmířila dodnes. U nás na Moravě mě s vlasy nikdo nezná, takže mě berou takovou, jaká jsem,“ objasňuje.
Alice se své lysiny snažila dlouho maskovat, ale před deseti lety se rozhodla si hlavu oholit. Stále však nosila pokrývky hlavy. „Vloni jsem došla na konec jedné etapy, a to díky jednomu projektu fotografky Gabriely. Kšiltovky už nenosím a nepotřebuji psychickou podporu. Byla to dlouhá cesta – 36 let od diagnózy a deset let od shození zbytků vlasů. Ale konečně je mi dobře, nosím si hrdě tu svoji holou hlavu. Kdykoliv, kdekoliv,“ dodává.
Je ráda, že dnes už se o nemoci mnohem více hovoří, a to také díky nadaci Kolibříci pomáhají. Stále je však mnoho lidí, kteří o tomto zdravotním problému nevědí a lidi s alopecií si často pletou s onkologickými pacienty.
Vypadávání vlasů může mít celou řadu příčin
„Alopecie je onemocnění, které způsobuje vypadávání vlasů, plešatost. Příčin může být několik,“ vysvětluje v rozhovoru pro Flowee Monika Arenbergerová, vedoucí lékařka Centra zdravé vlasy. Poukazuje také na možnost moderní léčby, díky které u některých pacientů mohou vlasy opět dorůst v plné síle.
Řada pacientů udává, že ztráta vlasů a ochlupení jim zcela vzala identitu a na ulici je známí nepoznávají.
Paní doktorko, můžete popsat, jaké existují typy alopecie a jak se od sebe odlišují?
Nejčastěji se setkáváme s androgenetickou alopecií, která souvisí s mužským pohlavním hormonem. Trakční alopecie vzniká v důsledku příliš těsných účesů a zvýšené fyzické námahy na vlasovou cibulku. Existuje také alopecie v souvislosti s podáváním některých léků (anagenní efluvium), s nevyváženými dietami, chudými na vitamín B nebo železo (telogenní efluvium), a konečně alopecia areata, což je autoimunitní onemocnění.
Právě alopecie areata je asi největším „strašákem“ zejména žen, protože dochází k úplné ztrátě vlasů. Jak toto onemocnění vzniká?
Zde dochází ke ztrátě vlasů na podkladě přehnané imunitní reakce. Kolem vlasové cibulky dojde k nahromadění bílých krvinek, které tento miniaturní orgán doslova paralyzují při tvorbě nového vlasu. Vlas vypadne a nový již nenaroste. Je to také jediný typ alopecie, který vás může připravit o všechny vlasy a ochlupení. Naštěstí je tento proces reversibilní, tedy vratný, a po nasazení účinné léčby vlasy mohou opět narůst v plné kvalitě i síle.
Co je spouštěčem tohoto onemocnění?
Vznik alopecia areata může záviset na řadě faktorů. Jedním z nich je genetická dispozice, stres, infekční onemocnění apod. Může se projevovat jako jedno či více lysin bez vlasů. V této fázi je největší šance na léčebný úspěch. Zvláštním typem alopecie je tzv. ofiáza, která představuje pruhovitý výpadek vlasů na stranách a v zadní části hlavy a je spojena s horší prognózou. V pozdějších stádiích mohou ložiska splývat a vytvářet větší místa bez vlasů, nebo dokonce mohou vypadat všechny vlasy ve kštici. V tom případě hovoříme o alopecia totalis. V tom nejzávažnějším stadiu autoimunitní zánět postihne vlasovou cibulku nejen vlasů ve kštici, ale i veškerého ochlupení včetně řas a obočí.
Prof. MUDr. Monika Arenbergerová, PhD.
Působí jako zástupkyně přednosty pro výuku na Dermatovenerologické klinice 3. LF UK a FNKV. Po ukončení studia na Lékařské fakultě v Praze pracovala jako asistentka na dermatologii Svobodné univerzity v Berlíně, kde se mimo jiné věnovala i vlasovým chorobám v Hair centru Berlin. K jejím profesním zájmům patří vedle kožních nádorů i trichologie a trichoskopie - vyšetřování vlasů a vlasových folikulů pomocí speciální kamery, která umožňuje lepší diagnostiku vlasových onemocnění.
Pro pacienty to musí být psychicky velmi náročné, že?
Ano, řada z nich začne mít psychosociální potíže. Děti se stydí chodit mezi vrstevníky a často přestanou chodit do školy. U dospělých je tomu podobně. Pleš sice zakryjí parukou, ale bez řas a obočí jim slaný pot stéká do očí a nemohou sportovat ani se v létě pohybovat venku. Řada pacientů udává, že ztráta vlasů a ochlupení jim zcela vzala identitu a na ulici je známí nepoznávají.
V jakém případě je tedy možné nasadit léčbu a jaká je účinnost?
Ve stádiu ložisek je možné nasadit lokální léčbu krémy či roztoky. U větších ložisek aplikujeme do míst injekčně kortikoidní preparát nebo zkoušíme světloléčbu a při rozsáhlé alopecii, která postihuje více než 50 % kštice, je nově registrován i jeden typ moderní cílené tabletové léčby pomocí tzv. inhibitorů Jansuových kináz. Od ledna 2024 je v ČR k dispozici dokonce ještě jeden preparát z této kategorie s jiným mechanismem účinku. Zatím nemá v ČR úhradu ze zdravotního pojištění a je třeba o lék individuálně žádat revizního lékaře, ale výsledky s tímto typem léčby jsou překvapivě dobré a představuje pro naše pacienty světlo na konci tunelu.
foto: se svolením Alice K., zdroj: Autorský článek
