Kristýna Rybáčková je fyzioterapeutka, zajímající se o propojení těla a psychiky. Hana Hniličková je zase psychoterapeutka, pracující metodou Core Energetics, což je psychoterapeutický přístup, zaměřený na tělo. „Tato forma psychoterapie propojuje vnímání na úrovni těla, mysli i duše. Pracuje s pohybem, dechem a mezilidskými vztahy. Pomáhá klientům zorientovat se v emocích: co znamenají, jak je vyhodnotit, jak s nimi pracovat. Emoce jsou výborným průvodcem, pokud se jimi nenecháme zahltit,“ vysvětluje.
Hana Hniličková a Kristýna Rybáčková společně tvoří skvělý tým. „Svým klientům často doporučím manuální terapii u Kristýny a ona zase svým hlubší práci s emocemi u mě,“ říká Hana Hniličková, zakladatelka terapeutického centra.
Těch emocí prožijeme během jediného dne spoustu. A co potom za celý život?
KR: Přesně tak. Ne všechny fyzické projevy emocí se ale dostanou do vědomí. Třeba kvůli každodennímu shonu, našim nabytým zkušenostem nebo naučenému chování. A tak různé situace, které v nás mohou vyvolat naštvání, obavy, radost apod., nemusíme na úrovni myšlení plně prožít, ale tělo přesto reaguje. Tyto nezpracované emoce, vnitřní konflikty, resp. jejich energetický náboj, se ukládá v podobě chronického napětí v tkáních. Časem se tak mohou prohlubovat fyzické obtíže spojené s psyché. Za mě je proto velice důležité učit se vnímat své tělo, číst jeho signály, být s ním v kontaktu. A to není vůbec jednoduchý úkol.
Hana Hniličková.
HH: Tělo k nám neustále promlouvá. Považuji ho za velmi dobrého rádce, kterého ale často neslyšíme. My si to ještě neuvědomujeme, ale tělo už cítí, že je toho na nás moc. Když si vyvineme větší všímavost k signálům těla, můžeme reagovat včas. Nemusí například dojít k úplnému zablokování zad, protože už dřív jsem zpozorovala vlastní únavu a dopřála jsem si odpočinek.
To je tedy ta vaše „fyzioterapie s přesahem“?
KR: Ano. Přesah pro mě v terapii znamená propojování, vnímání člověka z více úrovní. Zajímá mě nejen fyzické tělo, ale i lidský příběh, psyché. Často můžeme nalézt spojitosti mezi bolestmi fyzického těla, duševním prožíváním a osobním příběhem daného člověka. Vnímám terapii jako společné hledání souvislostí a zvědomování si i případných psychických přesahů potíží, pro které mě daný klient vyhledá. Je pro mě důležité mít na klienta dostatek času a vytvářet bezpečný prostor, kde může přicházet důvěra, uvolnění na tělesné, ale i psychické rovině. Ráda přístupy kombinuji a také pracuji intuitivně.
HH: Tělo je nádoba, ve které probíhá naše prožívání. Na tělo zaměřená psychoterapie nás vede k tomu, aby „naše nádoba“ byla co nejširší, abychom se nebáli prožívat naplno. To znamená, že se necítím zahlcena v běžném životě ani při velmi náročném období. Stejně tak nejsem zahlcena, když prožívám radost. Moje kapacita k prožívání mě neomezuje, můžu se pustit do náročných úkolů. Vím, že zvládnu i nezdar. A vím, že zvládnu i úspěch.
Proto jste se nadchly pro bioenergetickou body-terapii, která řeší psychosomatické obtíže?
KR: Při práci s klienty se mi začalo stávat, že se při relaxaci, práci s manuálními technikami, začaly vyplavovat emoce, vzpomínky, uvědomění. A já jsem cítila potřebu se ještě více dozvědět o propojení těla a psyché. To mi pomáhá doplnit celkový obraz potíží, s kterými klient přichází. Využívám některá bioenergetická cvičení, práci s tělem při zvědomování/ovlivňování napětí, ale nepracuji s touto body psychoterapeutickou metodou v plném rozsahu. Pro to je potřeba dlouholetého výcviku.
Když potlačujeme naše emoce, sebevyjádření, dochází kromě psychických změn k chronickému svalovému napětí, které může omezovat tělesné funkce, tok lymfy, krve, způsobit změny v držení těla, na orgánech aj.
Pak tedy klienty převezme pod svá křídla Hanka, která ten výcvik má?
HH: Ano. V letech 2016–20 jsem vystudovala v Nizozemí terapeutický směr Core Energetics, který přímo navazuje na bioenergetiku. Bioenergetika si všímá, že v našem těle jsou určité bloky, většinou svalové spasmy, které brání tomu, abychom cítili a vnímali naše pocity.
Protože mnohé pocity považujeme za nežádoucí, např. vztek nebo bolest, než abychom je pociťovali, zatneme určité svalové partie a tyto pocity k nám nedolehnou. Při práci metodou Core Energetics pomáháme klientům nejprve uvědomit si, že takové bloky v sobě máme. Poté, v bezpečném prostředí, zveme klienty, aby rozhýbali dané svalové partie a dovolili jim se uvolnit. Pokud se to podaří, klient procítí zadržované emoce, spolu s terapeutem (tedy nikoliv sám) projde tímto prožitkem a zjistí, že se mu ulevilo. A to jak na fyzické, tak na psychické úrovni.
O tom, že psychika a fyzické tělo jsou propojeny, není třeba polemizovat. Ale je pravda, že se na těle podepisují hlavně neprožité a potlačené emoce?
KR: Ano. Když potlačujeme naše emoce, sebevyjádření, dochází kromě psychických změn k chronickému svalovému napětí, které může omezovat tělesné funkce, tok lymfy, krve, způsobit změny v držení těla, na orgánech aj. Původní ochranná funkce zvýšeného svalového napětí nám ale v chronické podobě bere hodně energie, omezuje její proudění a snižuje celkovou vitalitu našeho těla.
Pracujeme s těmi částmi těla, kde je nejvíc energie. U někoho je to v hrudníku, u jiného v bocích. Rozhýbáním těchto partií a jejich fyzickým unavením se vyčerpají síly k zadržování emocí a dojde k uvolnění.
HH: Přesně s tím v terapii metodou Core Energetics pracujeme. Je třeba si uvědomit, že jde o obranné mechanismy, které vznikly v minulosti, zejména v dětství, aby nás ochránily před něčím, co pro nás bylo neúnosné. Dítě opravdu nemá kapacitu unést vše, co se s ním nebo kolem něj děje. Proto si vytváříme obrany a dochází k chronickým tenzím, které popsala Kristýna. V terapii postupujeme pomalu a s velkou jemností. Takovou, jakou si zaslouží vnitřní dítě, pro které byly některé emoce neúnosné. Dospělé tělo již zvládne takové emoce prožít, ale vnitřní dítě je obezřetné. Pomáhám klientům uvědomit si, odkud jejich strach pochází, a učím je promlouvat k vnitřnímu dítěti a dávat mu ujištění, že teď už se situace ujme dospělý, který ji zvládne. Vnitřní dítě je třeba dobře opečovat. Takto hluboká práce je možná jen v bezpečném prostředí, tam, kde je mezi terapeutem a klientem vybudovaná důvěra.
Jak potom tyto potíže odhalujete a odbouráváte?
KR: Vždy se snažím být plnou pozorností s daným člověkem, vytvořit bezpečné, přijímající prostředí, naslouchám, naciťuji se. Ráda pracuji manuálně, používám např. techniky viscerální manipulace, která ovlivňuje vnitřní orgány, jejich fasciální (vazivové) obaly a díky tomu, že fasciální systém je 3D síť, která propojuje všechny svaly, nervy, orgány a další struktury v těle, můžeme ovlivnit bolesti, problémy v různých i vzdálených částech těla. Původ je často jinde, než kde se problém objevuje. V terapii také často vnímám potřebu uvolnění, zklidnění systému, a proto používám i aromaterapii, masáž, techniky na regulaci nervového systému. Pracuji také s vědomým pohybem, tancem, bioenergetickými cvičeními, pomáhám klientům si uvědomit, co se v těle i v myšlenkách děje.
Kristýna Rybáčková.
HH: Pomáhám klientům uvědomit si, že jejich dosavadní zkušenosti formují jejich prožívání v současnosti. Mají například pocit, že jsou neviditelní, že je druzí nevidí. Společně hledáme, jak oni sami přispívají ke své neviditelnosti. A zkoušíme to jinak. Co musím udělat já, aby mě druzí viděli? Společně překračujeme hranice komfortní zóny, vykračujeme do neznáma. Tam někde leží odpověď. A na fyzické úrovni je to podobné. Pracujeme s těmi částmi těla, kde je nejvíc energie. U někoho je to v hrudníku, u jiného v bocích. Rozhýbáním těchto partií a jejich fyzickým unavením se vyčerpají síly k zadržování emocí a dojde k uvolnění. Opět, to se může stát je v prostředí, kde je mezi terapeutem a klientem vztah důvěry. Klient si může dovolit uvolnit vztek, bolest, hlubokou touhu. Já jako terapeut zůstávám s ním. Jeho emoce přijímám, nevyvádí mě z míry, je to v pořádku. Právě taková interakce vede k hluboké relaxaci, kterou si tolik přejeme.
Jak celostní přístup vnímá úrazové a jak únavové zlomeniny?
KR: Zlomenina, na rozdíl třeba od jiných chronických problémů, je problém akutní. Zastaví nás okamžitě, ať má člověk sebevíce povinností, řešení zlomeniny neodložíte na později. A to může být vzkaz našeho systému k tomu se opravdu zastavit. Únavové zlomeniny vznikají dlouhodobým přetěžováním, opakovanou namáhavou aktivitou. Můžeme si položit otázku: jak dlouhodobě nakládám se svým tělem, zdravím? Respektuji únavu? Co pro mě znamená výkon? Opět bych zdůraznila, že je třeba komplexního pohledu. Podívat se, jakým způsobem se o své tělo daný klient stará, jakou má rovnováhu mezi pracovním, sportovním vytížením a odpočinkem, regenerací. Zároveň se zajímám o to, zda své tělo dokáže vnímat a nejde přes jeho fyzické limity, přes únavu, zda má dostatek minerálů, jestli dobře funguje jeho hormonální systém, zejména u žen kolem menopauzy (kvůli osteoporóze).
Jak by podle Vás měla vypadat ideálně péče fyzioterapeuta?
KR: Fyzioterapie je velmi rozmanitý obor a přináší tak možnost různých terapeutických přístupů. Ať člověk využívá jakékoli metody, pracuje více manuálně, psychosomaticky nebo raději používá pohybové metodiky, nejdůležitější je za mě přístup terapeuta. Laskavost, vnímavost, vstřícnost, profesionalita. Přistupovat k pacientovi/klientovi jako k člověku, ke komplexní bytosti, nevnímat pouze diagnózu nebo bolest, s kterou přichází. Důležité je vytvořit takové prostředí, aby se cítil v bezpečí, aby vnímal, že je mu nasloucháno a že k němu přistupujete s respektem.
Reklama
foto: se svolením Kristýny Rybáčkové, se svolením Hany Hniličkové, Shutterstock, zdroj: Autorský článek
