Její jméno bude doživotně evokovat felaci: 15 minut hanby Moniky Lewinské

Monica Lewinsky se „proslavila“ tím, že na konci devadesátých let dvacátého století poskytla orální sex tehdejšímu americkému prezidentovi Billu Clintonovi. Na veřejnosti se tehdy donekonečna rozebíraly grafické detaily z jejich intimních chvilek. Média, kongres, anonymní davy i prezident sám se k Monice zachovali krutě – označili ji za tlouštíka, zlatokopku a predátorku, která svou vulgárností málem položila Bílý dům (Clintonovi hrozil kvůli aféře impeachment).

Monica byla ve věku, kdy je skoro každý naivní, ocejchována jako „slut“ (d*vka). Byla jí upřena základní lidská důstojnost: nemohla si ani dojít na oběd, aniž by ji v restauraci někdo neokřikoval. Odnesla si z toho trauma, se kterým se bude vyrovnávat celý život. Přelom tisíciletí málem nepřežila. Byla na tom tak špatně, že její rodiče měli obavy ji nechat se zamknout v koupelně, protože se báli, aby se nezabila.

Ukažme si na ně

Nebyla by první ani poslední. Americká společnost s oblibou zostuzuje ženy, které nějakým způsobem vybočily, „zhřešily“ nebo projevily svou sexualitu způsobem, který se neshoduje s křesťanskou morálkou. Kvůli Moničině naivitě a klišovitému milostnému poměru se v jejím životě strhl shitstorm, který si rozhodně nezasloužila. Veřejnost celou její osobu zredukovala na sexuální objekt.

V devadesátých letech se nikdo veřejně nepozastavil nad tím, jak je absurdní, že se anonymní davy i veřejné osoby jako třeba Bill Maher strefují do ní a ne do Clintona, který byl v té době mnohem starší, zkušenější a ještě ke všemu Moničin nadřízený. Nezastaly se jí ani feministky, protože v té době byly Clintonovi vděčné za politiku podporující ženská práva v oblasti potratů a domácího násilí.

Dnešní feministky by snad na takového prezidenta nahlížely s podobnou nechutí jako na slizké profesory z několika českých vysokých škol, kteří si z naivních studentek udělali poslušné hračky na ovládání. Většinová společnost by ale reagovala podobně.

S tím, že je pacientkou 0 epidemie slut-shamingu a první velkou obětí cyber-bullyingu v začátcích internetu se Monica Lewinsky vyrovnala tak, že se o své ostudě rozhodla otevřeně mluvit.

Ženské hnutí se v devadesátých letech neumělo poprat s tím, že politik, ten „good guy“, který v jejich zájmu bojuje za sociální spravedlnost, je ve skutečnosti trochu slizký. Věřit obětem, to ano, ale jenom těm, které obviní někoho, koho nemáme rádi. Ještě ani dnes feministkám pořádně nedošlo, že predátor může být každý, i sympatický pro-feministický levičák, a obětí může být i nesympatická nána.

Clinton je jen tak mimochodem prasák

Clinton měl během svého manželství několik afér, což je sice vůči jeho ženě hnusné, ale jinak v pořádku. Pokud byly jeho vztahy konsensuální, nemá mu do toho nikdo co kecat. Jenomže Clinton byl nařčen i ze sexuálního obtěžování, a to několikrát. Pokaždé mu to prošlo bez většího šrámu na jeho pověsti, stejně jako dnes prochází obvinění ze znásilnění, rovněž od několika žen, dalšímu bývalému prezidentovi Spojených států Trumpovi. Vůči Clintonovi jich obvinění vzneslo dvanáct. Clinton se také šestadvacetkrát proletěl Epsteinovým letadlem, kterému se říkalo Lolita Express, ale o tom, jestli lolitky prznil, žádné konkrétní důkazy nejsou.

Clinton sice figuruje ve vulgárních vtipech, ty ovšem ponižují Moniku. Clinton není tématem tisíců krutých memů. Clintonův pupek nikdo neřeší, objektifikují Moniku. Veřejně pranýřovat ženy, hlavně za jejich sexualitu, je zkrátka zábavnější.

Monika letos oslaví padesáté narozeniny. S tím, že je pacientkou 0 epidemie slut-shamingu a první velkou obětí cyber-bullyingu v začátcích internetu se vyrovnala tak, že se o své ostudě rozhodla otevřeně mluvit. Zastává se současných obětí, které šikanují anonymní internetové davy. „Public shaming je krvavý sport a musí přestat,“ konstatuje na konferenci TEDv roce 2015, kde vystoupila s virálním projevem „Price of Shame“(cena hanby). Projev začíná otázkou: „Zvedněte ruku, kdo z vás v mládí NEudělal nějakou blbost, za kterou se dnes stydí?“ Nezvedla se ani jedna, v publiku jen zašuměl smích. Ve dvaceti totiž dělá pitomosti každý druhý.

Nová vlna sexismu

Dnes, když dorazila nová vlna sexismu s kořeny v krajní pravici a misogynní Manosphere, je příběh Moniky opět aktuální. Extrémním případem kyberšikany si prošly i Meghan Markle s Amber Heard. Jakkoliv nesympaticky mohou tyto dvě ženy na mnoho lidí působit, pranýřovat si nezaslouží o nic víc, než reální predátoři jako třeba Harvey Weinstein, Bill Cosby a R. Kelly, Woody Allen a million dalších. O nich se vtipy nepíšou a memy netvoří.

Monica Lewinsky v roce 1999. (zdroj: The Guardian)

Důvod, proč tolik bují kyberšikana a veřejné zostuzování žen, nespočívá jen v misogynii a hyenismu, je zřejmý – je to dobrý byznys. Články nebo videa o tom, jaká je kdo d*vka, mívají hodně kliků a generují tak příjmy z reklamy. Bohatnou na nich jak bulvární média, tak sadističtí influenceři.

Za účty, které tyto ženy napadají, nejsou ani vždycky reální lidé – nenávist je často uměle vyživována falešnými účty a umělými boty, které využívají rády hlavně krajně pravicová média, ale i ty normální. S umělou inteligencí, která ještě k tomu umí vyrobit falešné revenge porn, a případným doxingem je to naprosto smrtící kombinace.

15 minut hanby

Monika byla taky exekutivní producentkou v dokumentárním filmu 15 Minutes of Shame (celý ho můžete zhlédnout zde): film se snaží uchopit fenomén veřejného zostuzování od dob vynálezu knihtisku, problém ale s příchodem internetu mnohonásobně nabobtnal. Monica v dokumentu říká, že hnusné komentáře na internetu ji bolí mnohem víc, když jsou od obyčejných lidí než od veřejných činitelů. Myslí si, že je to proto, že internet dehumanizuje a za lidmi, kteří na něm šíří hatespeech a šikanu, nevidí nutně jenom psychopaty. Je záhadou, proč je vzhledem ke svému osudu v padesáti letech takto optimistická. Stále věří, že většina lidí má v sobě dobro.