Dát si k bigmacu colu zero? To nejlepší, co můžete udělat

Nikdy v životě jsme se neměli tak dobře, jako se máme dnes. V žebříčku HDI (Human Development Index), který sestavuje OSN, jsme na 29. místě ze 191 zemí, mezi Estonskem a Kyprem, a může za to vysoký věk dožití, kvalitní vzdělávání a vysoké příjmy. Jenže jsme stále lidé a lidé jsou líní, takže se máme tak dobře, že jsme mezi zeměmi s nejvyšším podílem obézních osob. Obezitou trpí až čtvrtina dospělých a může za to nechuť cvičit a také samozřejmě životní styl. Navíc si libujeme v nezdravých věcech – máme jednu z nejvyšších spotřeb alkoholu, a fakt, že běžná česká kuchyně patří k těm nejméně zdravým na světě, je obecně známý.

Jenže jak z toho ven, když všechny ty věci, co nám v důsledku mohou škodit, jsou tak hrozně dobré? Kdyby někdo na stůl postavil misku zmrzliny a misku jablek, po čem sáhne většina populace dříve? Kolik Čechů chodí večer do posilovny a kolik Čechů sleduje Netflix? Pohodlný způsob života považujeme za civilizační výdobytek – patříme mezi 1 promile lidí v historii, kteří se mají tak dobře, jak se mají. Máme nejvyšší věk dožití, ale také nás nejvíce trápí civilizační choroby.

Z extrému do extrému

Jedním z důvodů je styl a nezdravá důslednost. Ano, slyšíte dobře, nezdravá důslednost. Supermoderní rodiče se snaží své děti izolovat od výdobytků civilizace tak, že jim v rámci seberozvoje zakazují dívat se na televizi, my sami se cítíme pod tlakem okolí provinile, když si někdy místo salátu s dvěma a půl kapkami olivového oleje (samozřejmě bez pečiva) dáme grilované kuře, nebo snad dokonce vepřo knedlo zelo. Jedním z nejvysmívanějších memů je člověk, který si ve fastfoodu koupí obří hamburger a k tomu si dá colu zero bez cukru.

Když máte na něco chuť, udělejte to, ale nezapomínejte na to, že důležitý je celkový součet, ne excesy.

Jenže to je přesně ta věc, kde děláme chybu. U coca coly je to naopak úplně nejjasnější příklad: půllitrový kelímek coly představuje 13 kostek cukru. Snížit zdravotní rizika na polovinu je prostě klasický příklad harm reduction čili snižování škodlivého vlivu. Jenže pod tlakem okolí i reklamy často podléháme vnuceným stereotypům: kdo rád hraje počítačové hry, tak zanedbává tělo. Kdo jezdí autem, je svině, která ničí životní prostředí.

Jenomže zapomínáme na klasický princip. Radikálové mu budou říkat oportunismus, ale tradičně se jedná o zlatou střední cestu: když máte na něco chuť, udělejte to, ale nezapomínejte na to, že důležitý je celkový součet, ne excesy.

Britské Tesco používá už od roku 1993 marketingové heslo „every little helps“ čili „každý kousek pomáhá“. Jeho poselství je podobné jako české heslo „halíře dělají talíře“: malé věci v součtu dělají obrovský rozdíl. V supermarketu to může být o pár korun levnější čokoláda, mléko nebo pečivo, ale taky online nakupování nebo klubové karty – což byly mimo jiné prvky, které zvyšují loajalitu zákazníka a se kterými Tesco přišlo jako první, takže dokázalo prolomit nadvládu jiného britského řetězce Sainsbury’s. Prostě: každý kousek se počítá a kousek po kousku se dají dělat velké věci.

Takže když pojedete autem třeba do Jizerek a po cestě dostanete hlad, klidně si dejte bigmac (rozhodně je to lepší než odporné bagety v igelitu) a vůbec se nestyďte dát si colu zero – vaše tělo vám v důsledku poděkuje. Když budete mít po náročném pracovním týdnu chuť se válet večer před televizí, ať vás ani nenapadne si dělat výčitky svědomí, že do bezvědomí nedrtíte činky, vždyť v sobotu půjdete do lesa na houby nebo třeba jen tak na procházku chytat pokémony nebo hledat kešky. Když vás přepadne chuť na zmrzlinu, klidně si ji dejte, a když vám bude někdo místo toho nabízet krájenou mrkev, neposílejte ho do háje, ale nechte si ji na druhý den. A pokud vám někdo bude říkat, že „tohle přece nemůžete dělat, pokud chcete být zdraví“, usmějte se na něj a pusťte to jedním uchem tam a druhým ven. On bude vystresovaný, vy ne. Ne nadarmo se mluví o work-life balance, což je mimo jiné jeden z mála užitečných přístupů. Dělejte si, co chcete, mějte se rádi a nezapomeňte: každý kousek se počítá.