fbpx

„Vodlez, ještěre!“ Neúcta ke stáří je stále běžnějším fenoménem 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Jak se chová „běžný“ svět ke starým lidem? Na to jsme se zeptali samotných seniorů. Je tristní, že ti, kdo by měli žít svůj život v úctě a respektu, se stále častěji potýkají s urážkami, posměchem a nepochopením, často i ve státních institucích anebo ve vlastních rodinách.

Zveřejněno: 21. 10. 2024

Určitě se vám to už taky stalo. Sedíte v čekárně u doktora anebo jedete v tramvaji či metru a přistoupí starý člověk. Dříve bylo samozřejmostí, že v takovou chvíli vyskočilo hned několik osob, aby si senior mohl sednout. A dnes? Buď se nezvedne nikdo a všichni s očima přilepenýma k mobilu starouška vesele ignorují, nebo se někdo zvedne, což je na první dobrou chvályhodné, ale ušlechtilost jde do háje, když dotyčný řekne: „Pojďte si sednout, babi.“ Nevím, co je horší.

„Babi“?  To jako vážně? Cizího člověka takto familiárně oslovit? Nepředpokládáme, že je skutečně vaší babičkou.

Paní Eva Skoupá (81letá důchodkyně) zažila u lékaře jiné „ponížení“: „Když jsem se před pár týdny vypravila k lékaři, stála jsem dlouho v čekárně. Mladá sestřička si mě všimla až po hodině a s neochotou mě oslovila: 'Vám tady asi nikdo neřekl, že máme objednávky online?' Byla jsem v šoku. Nejsem proti technologiím, ale prostě jsem nebyla informovaná o téhle nové možnosti. Místo pomoci mi připadalo, že mě vnímají jako někoho, kdo ztrácí krok s dobou, a to je pro mě ponižující. A pak mě ještě jedna mladá žena předběhla s poznámkou: 'Vy asi nikam nespěcháte, že?' Chtělo se mi křičet, ale jen jsem mlčela. Očividně měla dojem, že starší lidé nemají žádné povinnosti nebo zájmy. Celý život jsem pracovala, starala se o rodinu a teď mám najednou být někým, kdo jen čeká, až se něco stane? Ten pocit bezcennosti mě tížil ještě dlouho potom.“

Ale jak už to tak bývá, mohlo by být ještě hůř. Nedávno jsem byla svědkem toho, že starší pán velmi slušně požádal dvě mladé slečny, sedící na místech pro invalidy, zda by si nemohly přesednout kamkoli jinam. „Vodlez, ještěre,“ šokovala odpovědí jedna z nich všechny, kdo byli svědky situace. Pán udělal přesně to, co mu řekli. Kdo by se s mládím hádal a ztrácel drahocenný čas.

Čas strávený důstojně

Ano, všechno je o čase. A zatímco my ho máme snad ještě hodně před sebou, naši starší spoluobčané si váží každého dobrého rána. Stárnutí je přirozený proces, kterým projde každý z nás, a přesto je to téma, které společnost často přehlíží. Starší lidé se stále častěji setkávají s nedostatkem úcty, diskriminací, nebo dokonce s fyzickým i psychickým násilím. A co je horší, čím jsou starší, tím si někteří lidé více dovolují.

Související…

Lidé nechtějí důchoďák vedle školy. Jsou senioři nepohodlní?
Martina Malá

Ale proč se dnešní „moderní“ svět chová k seniorům právě tímto způsobem? Pohled na tuto problematiku nám poskytují samotní senioři, kteří nám odhalují své každodenní zkušenosti a potíže s tím, jak je vnímá a zachází s nimi okolí.

„Ageismus, věková diskriminace, je v dnešní společnosti velmi diskutovaným a rozšířeným tématem. Stává se fenoménem, kterým se zabývá mnoho českých i zahraničních autorů. Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu starých lidí, demografickému vývoji, trendu mládí a významu věku představuje značný problém, který se odráží v přístupu celé společnosti ke starým lidem,“ otvírá problém ve své diplomové práci Nataša Nováková.

Stárnutí jako stigma

V mnoha zemích, včetně těch nejvyspělejších, je stárnutí často vnímáno negativně. Ve Spojených státech se například mnoho seniorů setkává s diskriminací na základě věku v pracovním prostředí. Podle průzkumu AARP, organizace zabývající se právy seniorů, až 61 % pracovníků nad 45 let uvedlo, že zažili nebo byli svědky diskriminace na základě věku na pracovišti. A to je rozhodně ještě nemůžeme považovat za skutečně staré.

Starší lidé se kvůli jakékoli diskriminaci často cítí odstrčeni na okraj společnosti, což má vážné důsledky pro jejich duševní i fyzické zdraví. Jedním z hlavních problémů je přetrvávající předsudek, že starší lidé nejsou schopni držet krok s rychlým technologickým a společenským vývojem, jak říká studie. Výsledkem je, že mnoho seniorů čelí nejen marginalizaci, ale i neúctě v každodenním životě. „Lidé se často chovají, jako by mě neviděli, když přecházím silnici, nebo jsou netrpěliví, když si v obchodě vybírám,“ stěžuje si Marie, 72letá důchodkyně z Prahy. „Jednoho rána jsem šla na autobus. Čekala jsem u přechodu, když mi mladík vedle mě řekl: 'Proč se vůbec snažíte chodit tak daleko? Měli byste zůstat doma, kde vás nic neohrozí.' Ta věta mě zasáhla. Neměla jsem pocit, že už nepatřím do světa, kde se pohybují mladí a zdraví, ale slyšet, že mě vnímají jako nepatřičnou, bylo jako rána do srdce. Dříve jsem byla plná energie, ale teď mi připomínají, že podle nich bych měla ustoupit do pozadí.“

Kultura, která zapomíná

V některých kulturách, zejména v Asii, jsou senioři tradičně vnímáni jako nositelé moudrosti a zkušeností. Například v Japonsku se senioři těší úctě a respektu – tento přístup má své kořeny v konfuciánském systému hodnot, kde je uctívání předků a starších považováno za morální povinnost.

Můj syn mi řekl: 'Tati, už se nestarej o politiku, teď je to jiný svět.' Tím mě naprosto srazil. Jako bych po všech těch letech, kdy jsem přispíval společnosti, najednou ztratil právo se vyjadřovat.

Na druhé straně Evropa a Amerika často přebírají individualistický model, kde jsou starší lidé vnímáni spíše jako „překážka“ moderního světa, zaměřeného na výkon a produktivitu. Jsou vyčleněni ze společnosti. S tím se setkal i pan Josef Vacek, 78 let: „Před pár měsíci jsem se rozhodl zúčastnit se setkání v místním kulturním centru. Měl jsem z toho velkou radost, ale hned při příchodu mě pracovník na recepci přerušil: 'Pane, tady máte další informace o důchodcovských aktivitách.' Ani jsem neměl šanci vysvětlit, proč jsem tam, hned mě zařadili do kategorie 'starý muž, který hledá zábavu pro seniory'. Kdysi jsem pracoval s mladými lidmi a přinášel jim nápady, ale teď jsem pouze ten starý pán, kterého nemají proč poslouchat.“

Podle Evropské unie seniorů (European Senior Organisation, ESO) dochází v Evropě k alarmujícímu nárůstu zanedbávání starších lidí, a to jak na úrovni institucionální péče, tak i v rodinách. Ve Velké Británii byly odhaleny případy zanedbávání seniorů v pečovatelských domech, kde tito lidé čelili nejen fyzickému, ale i psychickému násilí ze strany pečovatelského personálu. V roce 2022 britská charitativní organizace Age UK zveřejnila zprávu, podle které více než 200 000 seniorů v zemi zažilo nějakou formu špatného zacházení.

Národní rada pro stárnutí zdůrazňuje, že zneužívání starších osob často zůstává nenahlášeno, a pouze 1 z 24 případů se dostane k úřadům. Obzvláště časté je citové zneužívání, zanedbávání a finanční vykořisťování, což vede k vážným psychickým a finančním důsledkům pro oběti. Starší osoby, které čelí sociální izolaci nebo kognitivním poruchám, jako je demence, jsou obzvláště zranitelné, přičemž téměř polovina osob s demencí někdy zažila zneužívání. Zneužívání má pak dalekosáhlé dopady, přispívá k depresím, sociálnímu stažení, a dokonce k předčasné smrti.

Senioři očima mladých

Je třeba si také položit otázku, jak se k seniorům staví mladší generace. V jedné z britských studií se mladí lidé ve věku 18 až 30 let vyjádřili, že starší lidé nejsou dostatečně přizpůsobiví, nebo že jsou pomalí a otravní. Tento názor může být jedním z důvodů, proč se starší lidé často cítí izolovaní a odstrčení od běžného společenského života. Daleko větším problémem je ale neúcta k našim starším příbuzným i v rodině.

Ta není samozřejmě (naprostou většinou) tak hrozná, ale pocit ponížení od těch nejbližších je snad ještě horší. „Můj syn mi řekl: 'Tati, už se nestarej o politiku, teď je to jiný svět.' Tím mě naprosto srazil. Jako bych po všech těch letech, kdy jsem přispíval společnosti, najednou ztratil právo se vyjadřovat. Chápu, že svět se mění, ale cítím, že naše zkušenosti stále mají svou váhu. Byl to bolestivý moment, který mě donutil přemýšlet, jak rychle se člověk stává neviditelným, když dosáhne určitého věku,“ řekl pro Flowee pan Milan (69 let).

Kontakt se staršími lidmi mi dává jiný pohled na svět, celkově jiný pohled na život, když slyším různé příběhy, vždy mě to nakopne dopředu.

Samozřejmě ani zde nelze házet všechny do jednoho pytle. Je neskutečné, že tento příspěvek napsala na webu kzamysleni.cz 17letá Lucie Glembková: „Každý druhý člověk nad starými lidmi ohrnuje nos, myslí si o nich bůhvíco a ani necítí výčitky svědomí. Myslí si, že to je v pořádku, smát se starším lidem. Opravdu je to v pořádku? Neměli bychom mít ke starším lidem přece jenom nějaký ten respekt? Cítit se dobře, že někoho pustíme si sednout v autobuse? Že jim pomůžeme poradit, když se nás zeptají na ulici? Jsme přece lidi, tak bychom se tak měli chovat.“ A pokračuje: „Nezaslouží si, aby se po nich jen řvalo, aby se jim dával pocit méněcennosti, nebo pocit, že jsou otravní. Já si třeba ráda povídám se staršími lidmi v autobuse, někdy se dost zasměji a potom mám hezký zbytek dne. Kontakt se staršími lidmi mi dává jiný pohled na svět, celkově jiný pohled na život, když slyším různé příběhy, vždy mě to nakopne dopředu. Někteří starší lidé jsou pořád tady, bojují zuby nehty i přes to, co všechno zažili, čím si prošli, proto jsou někdy mou inspirací.“

Bohužel tuto „inspiraci“ si mnozí lidé vyloží zcela jinak.

 Násilí a diskriminace starých lidí

Jedním z nejobávanějších projevů neúcty ke starším lidem je fyzické násilí a zanedbávání, a to jak v rodinách, tak i v pečovatelských institucích. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že přibližně 1 z 6 starších lidí zažil v posledním roce nějakou formu násilí. Často se jedná o skryté incidenty, které jsou málokdy hlášeny, protože starší lidé mají strach z odplaty nebo se cítí bezmocní.

Podle WHO jsou častými pachateli násilí na seniorech jejich blízcí – děti nebo pečovatelé. Tento problém se zhoršuje především v krizových situacích, kdy je mnoho seniorů izolováno od rodin i přátel (příkladem je nedávná celosvětová pandemie).

Případy, které zasáhly svět

Neúcta ke starým lidem se neprojevuje jen formou domácího násilí. V Německu byl odhalen případ, kdy jeden z domovů důchodců po dlouhou dobu zanedbával své obyvatele až do takové míry, že jich několik zemřelo na podvýživu a dehydrataci, a podobné případy mohou vzpomenout i lidé u nás (odkaz na článek o seniorském domově). Tento incident vzbudil u našich sousedů velké pobouření a otevřel diskusi o nutnosti reformy péče o seniory.

Dalším příkladem je případ z Itálie, kde jeden pečovatelský domov čelil žalobě za špatné zacházení se staršími lidmi. Zaměstnanci zde údajně zacházeli s klienty jako s vězni a nutili je do fyzických aktivit bez ohledu na jejich zdravotní stav.

Co s tím?

Jak zlepšit postavení seniorů v moderní společnosti? Podle odborníků je nezbytné zvýšit povědomí o problémech, kterým senioři čelí. Veřejnost by měla být více informována o významu úcty ke starším lidem, a to jak na osobní, tak i institucionální úrovni. Staří lidé se totiž velmi často potýkají doslova a do písmene se vším, dennodenně, od okamžiku, kdy ráno otevřou oči. Trefně to popisuje Kateřina Bláhová v rozhovoru: „Mě osobně nejvíce mrzí, že se společnost ke starým lidem nestaví vždy s úctou. (...) Představte si, že nemůžete opustit svůj byt, protože nemáte v domě výtah, nesejdete schody, bojíte se pádu nebo prostě nikam nedojdete. Že už si nikdy nemůžete koupit své oblíbené jídlo, značku šamponu, co se vám zrovna zalíbí v obchodě, nedojdete si do kavárny, na oblíbené místo, do divadla, nikdy už nevyberete osobně dárek pro vám milou osobu. Navíc jste celý den sám doma a čekáte, až někdo přijde, a vy si budete moc popovídat. Jste odkázáni na druhé. (...) V tomto směru se má naše společnost hodně co učit. Málo lidí si uvědomuje, že stáří se týká každého z nás.“

Podle WHO by měl být zaveden systém prevence, který zahrnuje pravidelné kontroly v pečovatelských domovech, školení pečovatelů a vzdělávací programy zaměřené na mladší generace. Zároveň je třeba podporovat mezigenerační komunikaci a respekt, aby si mladší generace uvědomily hodnotu zkušeností starších lidí.

Problém neúcty ke starším lidem je problémem globálním. Měli bychom jistě začít každý u sebe, ale celková změna neutěšené situace vyžaduje koordinovanou snahu nejen vlád, ale i celé společnosti. Je nezbytné změnit způsob, jakým přemýšlíme o stárnutí a jak zacházíme s těmi, kteří již mají životní zkušenosti za sebou. Stáří si zaslouží úctu, podporu a péči, a pokud chceme žít ve společnosti, která váží lidskou důstojnost, je třeba zajistit, aby i senioři mohli prožít své poslední roky v důstojných podmínkách.

 

foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...