fbpx

Ne, dnes ne, až jindy: V polovině ledna se dobrá předsevzetí lámou. Kašlete na ně 1 fotografie
Midjourney / Zdeněk Strnad

Jen jeden člověk z deseti vydrží dodržovat novoroční předsevzetí déle než 2 týdny. Důvod je jasný: dáváme si příliš často heroické cíle, přitom hrdinové nejsme ani náhodou.

Zveřejněno: 13. 1. 2025

Pokud už jste si stačili říct „dneska ještě ne, ale příště už určitě do posilovny půjdu“, mám pro vás dvě zprávy. Ta špatná je, že do ní už pravděpodobně nepůjdete vůbec, ta dobrá je, že takových jako vy je asi 88 procent. Ano, téměř 9 lidí z 10 nevydrží s novoročními předsevzetími ani pouhé dva týdny. A je úplně jedno, jestli jste se rozhodli zdravě jíst, přestat kouřit nebo chodit do posilovny. Vánoční šílenství a jeho antiteze zdravého života trvají dva týdny a zhruba tolik trvá návrat do normálu. Máte se cítit kvůli tomu špatně? Vůbec.

Dávání si nerealistických cílů je přirozenou reakcí na výše zmíněné dva týdny dionýsovského obžerství. Žijeme v nejlepší historické době, přes 70 let jsme nepoznali válku a množství potravin, které jsme schopni zkonzumovat za vánoční období, nejlépe znázorňuje mem s Old Shatterhandem a umírajícím Vinnetouem, kde Old Shatterhand říká: „Vstávej, jsou tady ještě řízky a salát, musíme to sníst!“ Načež mu jeho rudý bratr odpovídá: „Nech mě umřít.“ Máme prostě nadbytek všeho a na Nový rok, když je nám po silvestrovských oslavách nejvíc špatně, tak se sinusoida vůle vychýlí do opačného extrému. Není divu, že se za chvíli vrátí zase zpátky, protože základní premisou života vesmíru a vůbec je vyrovnaný stav.

Základní poučení zní: dávejte si realistické cíle. Místo „3x týdně do posilovny a za dva měsíce zhubnu 20 kilo“, si řekněte, „budu každý den chodit na procházku a uvidíme, co to udělá“.

Novoroční předsevzetí jsou také součástí standardního rituálu, navíc 62 procent lidí cítí tlak (ať už od sebe nebo od ostatních) nějaké to předsevzetí si dát – mimochodem, 79 procent z nich se cítí na zlepšování zdraví, a třeba jen 6 procent lidí chce více cestovat. Největším problémem ale bývá, že si toho prostě naložíme moc. Dáváme si nerealistické cíle, jako například „budu chodit třikrát týdně do posilovny“, což v případě, že stěží uděláme 5 kliků, nemůže nikdy dopadnout dobře. Ostatně, majitelé cvičebních zařízení všeho druhu by mohli vyprávět o počtu návštěvníků v lednu a v ostatních měsících roku – a z tohoto hlediska je naprosto jasné, proč se většina permanentek prodává na celý rok, a ne na jednotlivé měsíce.

Takže jak z toho ven? Vykašlat se na to? To není úplně ono, rezignovat na předsevzetí úplně je stejně hloupé jako dávat si předsevzetí taková, o kterých už dopředu víme, že o nich v únoru nebudeme pomalu ani vědět. Je to hodně obtížné, pod vlivem reklamy nabydeme občas dojmu, že stačí kouzelné pilulky, a za měsíc bude z obézního frajera, který se zadýchá při výstupu do schodů do druhého patra a při sexu z něj stříká pot, málem Arnold Schwarzenegger. Ale tak to opravdu nefunguje. Základní poučení zní: dávejte si realistické cíle. Místo „3x týdně do posilovny a za dva měsíce zhubnu 20 kilo“, si řekněte, „budu každý den chodit na procházku a uvidíme, co to udělá“. Pokud si slíbíte, že budete jíst na večeři naklíčený bulgur a na snídani ovesné vločky každý den, je to předem odsouzeno k neúspěchu – pokud si ale dáte ke každému jídlu rajče nebo kus okurky, dá to sice taky práci, ale je daleko pravděpodobnější, že vám to vydrží – a co si budeme říkat, po malých kouskách toho za rok dosáhnete daleko víc, než tvrdým úsilím po dobu dvou měsíců, i kdybyste náhodou patřili mezi těch pár procent lidí, kterým předsevzetí vydrží až do února.

Ale co si budeme povídat, všechna tahle předsevzetí se týkají hlavně nás samotných a možná by bylo fajn dávat si něco, čeho si všimnou i ostatní. Třeba: nebudu na svou partnerku nepříjemný po ránu. Nebudu se vztekat za volantem. Budu se s dětmi víc učit. Uklidím popelnice před domem, místo abych psal vzteklé maily na domovní správu. Jsou to drobnosti, které se v předsevzetích vyskytují velice málo, ale na rozdíl od „zhubnu 20 kilo do března“ se dají dodržovat vcelku lehce. A to nejjednodušší předsevzetí zní: usmívejte se víc. Budete mít lepší život i vy, i vaši blízcí. A o to jde především. 

foto: Midjourney / Zdeněk Strnad, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...