„Kdo si myslíš, že jsi? Tady nemáš co dělat. Na to, hochu, fakt nemáš.“ Pokud podobná slova vypustí z úst někdo z vašich kolegů, nadřízených či blízkých, pravděpodobně se budete další interakce s dotyčným snažit omezit na minimum. (A je to zcela pochopitelné). I malé dítě pozná, že se jedná až o šikanu. To, že tak ale často mluvíme i sami k sobě, už nám přijde v pořádku. Ano, většina lidí trpí ve větší či menší míře takzvaným syndromem podvodníka. Je to ten vtíravý pocit, že nejste dost dobří, že někam nepatříte, že si nezasloužíte práci, povýšení, smlouvu na knihu, místo u stolu.
Přehnané nároky
Syndrom poprvé popsaly v roce 1978 vědkyně ze Státní univerzity v Georgii, doktorky Pauline R. Clanceová a Suzanne A. Imesová. Původně se předpokládalo, že jím trpí jen ženy. Ty ostatně mají celkově tendenci více se zpochybňovat než muži. Dnes však odborníci tvrdí, že se tento syndrom týká až 82 % lidí. Podle Valerie Youngové, pedagožky a autorky knihy „Tajné myšlenky úspěšných žen“, je běžný zejména u lidí s velmi dobrými výsledky, u kreativců a studentů.
Právě v tom spočívá největší paradox tohoto fenoménu: ti, kdo jím nejvíc trpí, jsou obvykle jedinci, kteří dosahují skvělých výsledků podle všech objektivních měřítek. Podle doktorky Audrey Ervinové, klinické psycholožky z Doylestownu v Penyslvánii, mají tito lidé často strach z toho, že budou „odhaleni“ jako neschopní, nebo že nezvládnou zopakovat své minulé úspěchy. K význačným osobnostem, které jsou syndromem podvodníka známy, patří například provozní ředitelka Facebooku Sheryl Sandbergová, bývalá profesionální tenistka Serena Williamsová či herečka Tina Feyová. Ta se ke svým sebepochybnostem vyjádřila takto: „Krása syndromu podvodníka spočívá v tom, že kolísáte mezi extrémní egománií a pocitem: Jsem podvodník! Bože, oni po mně jdou! Jsem podvodník!“ Syndrom podvodníka byl dokonce přisuzován i nositeli Nobelovy ceny Albertu Einsteinovi, který údajně přiznal: „Přehnaná úcta, které se těší moje životní dílo, mě velmi znepokojuje. Jsem nucen považovat se za nedobrovolného podvodníka.“
Perfekcionista, sólista či superhrdina?
Syndrom podvodníka není vždy jednoduché odhalit. Jeho záludnost totiž spočívá v tom, že existuje hned několik způsobů, jak se projevuje. Pět těch nejčastějších popsala Youngová v již zmiňované knize. Dost možná se v některém z nich také najdete...
1. Perfekcionista
Očekáváte od sebe, že v každém aspektu života budete dokonalí. Je vám jedno, že dokonalost vlastně není reálný cíl, tudíž tyto standardy nemůžete nikdy splnit. Vždy, když nějaký úkol nezvládnete na 110 %, místo toho, abyste se ocenili za dobře odvedenou práci, se kritizujete za drobné chyby a máte pocit, že jste selhali. Váš postoj vás může zavést dokonce až do fáze, kdy odmítáte zkoušet nové věci. Máte totiž strach, že je napoprvé nezvládnete dokonale.
2. Přirozený génius
Celý život jste většinu věcí zvládali bez většího úsilí. To vás bohužel vedlo k přesvědčení, že by tomu tak mělo být navždy a ve všech případech. Vaše víra, že schopní lidé zvládnou cokoli bez větších obtíží, vás vede k tomu, že se cítíte jako podvodník, když vám něco nejde.
3. Drsný sólista
Věříte, že byste měli všechno zvládnout sami. Pokud nedokážete dosáhnout úspěchu samostatně, připadáte si méněcenně. Požádat někoho o pomoc nebo přijmout podporu, když je vám nabídnuta? To pro vás neznamená jen, že jste zradili své vysoké nároky. Tak vzniká váš pocit nedostatečnosti a selhání.
4. Odborník
Vždy, než se pustíte do nového projektu, chcete se naučit vše, co jen je možné. Možná strávíte přípravou a hledáním informací tolik času, že se nakonec k hlavnímu úkolu vůbec nedostanete. Také se domníváte, že byste měli znát všechny aspekty daného tématu. Pokud se stane, že nedokážete například odpovědět na nějakou tematickou otázku, nebo se setkáte s nějakou informací, která vám dříve unikla, považujete se za podvodníka.
5. Superhrdina
Kompetence spojujete se schopností uspět v každé roli, kterou zastáváte: student, přítel, zaměstnanec, rodič. Neschopnost úspěšně zvládnout požadavky těchto rolí podle vás jednoduše dokazuje vaši nedostatečnost. Chcete-li tedy uspět, tlačíte na pilu a v každé roli vydáváte co nejvíce energie. Ani toto maximální úsilí však často vaše pocity nedostatečnosti neřeší. Možná si říkáte: „Měl bych toho zvládnout víc,“ nebo: „Mělo by to být jednodušší“.
Recept na sebedůvěru
Dnes už se odborníci shodují v tom, že to, co sami sobě říkáte, může skutečně změnit váš pohled na sebe sama. Zde jsou čtyři cvičení, která vám pomohou ke zdravějšímu náhledu na sebe sama.
1. Chvalte se
„Každodenní pochvala je tou největší odměnou, kterou si můžete dát," říká life a business koučka Erika Bach. Začněte den tím, že se při ranní hygieně podíváte do zrcadla, oslovíte se jménem a řeknete si, za co se chválíte. Pochvalte se také vždy, když se vám něco povede. „Pochvalu jsme zvyklí dostávat většinou od okolí, často se nám ale nedostává a marně na ni čekáme. Nebo také děláme věci jen proto, abychom byli pochváleni,“ vysvětluje Erika. „Nejsme vedeni k tomu, chválit se sami. Připadá nám to sobecké nebo podřadné. Ale věřte, že je to ta největší motivace a odměna, kterou sami sobě můžeme dát, a to hned.“
2. Vyslovte své jméno
Výzkumy zjistily, že pouhé převzetí pozitivní afirmace (například „Jsem úžasná“) a přidání svého jména („Jessica je úžasná“) může mít silný vliv na to, jak sami sebe vnímáte. Koneckonců, dělá to i vynikající basketbalista LeBron James. „Chtěl jsem udělat to nejlepší pro LeBrona Jamese,“ řekl, když vysvětloval své rozhodnutí odejít v roce 2010 z týmu Cleveland Cavaliers do Miami Heat.
„Vyslovování jména se používá i v práci se svým vnitřním dítětem. Můžete ho využít třeba v případě zdolávání strachu, překážek či dodávání si odvahy. Například: Petro, ty to dokážeš, Karle, neboj se... Své vnitřní dítě si můžete i představit a mluvit přímo k němu,“ radí Erika.
3. Přiznejte si své úspěchy
Zejména ženy mají tendenci vysvětlovat své úspěchy tím, že je připisují spíše štěstí, tvrdé práci nebo pomoci druhých než vrozeným schopnostem nebo inteligenci, které často uvádějí muži. Zkuste si přisvojit roli, kterou jste sehráli ve svém úspěchu, a přestaňte se vymlouvat. Klidně si nahlas každý den opakujte: „Jsem hrdý/á na to, čeho jsem dosáhl/a.“
4. Vizualizujte si úspěch
Vizualizujte si, jak danou situaci zvládnete (úspěšně) ještě předtím, než k ní dojde, a zaměřte se na pocity, které jsou s tím spojené. Tuto taktiku se učí například i vojenští rekruti. „Ve své kariéře jsem to používala často,“ říká majorka Nicole Minerová, bývalá instruktorka ve vojenské akademii West Point. „Před konfrontací s odpůrcem jsem prováděla mentální nácvik, abych se ujistila, že jsem si jistá a pevná. Samomluva mi pak pomáhá udržet se pod kontrolou a ve správném myšlení. Vaše sebedůvěra nemusí pramenit jen ze zkušeností,“ říká. Představte si tedy například, že jste prošli skvěle pracovním pohovorem, zvládli prezentaci nebo dali vítězný gól. Jen to zkuste.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
