Terapeutka Megan Hale radí, jak se vyrovnat s minulostí, nedopouštět se stále dokola těch stejných omylů a žít svobodnější život bez zbytečné emoční zátěže. Základem je přiznat si, že za křivdy minulosti si částečně můžeme sami. Odpustit si, že jsme se o sebe lépe nepostarali, dostatečně nekomunikovali své potřeby a nevymezili okolí jasnější hranice. Megan Hale nabízí pět způsobů, jak to udělat co nejefektivněji.
1. Pojmenujte své hodnoty
Důvod, proč většina z nás cítí vinu nebo stud, když přemýšlí nad svými činy z minulosti, je ten, že tyto činy už často dávno nejsou v souladu s našimi nynějšími morálními hodnotami. A tenhle vnitřní rozpor nás pěkně štve. Přitom nám právě tohle může pomoct uvědomit si, co je pro nás právě teď důležité. Odpovědí na otázku, proč litujeme toho, čeho jsme se dopustili na ostatních nebo proč nás bolí, čeho se ostatní dopustili na nás, získáme jasnější obrázek toho, kým jsme a za čím si stojíme.
2. Uvědomte si minulost
Věci se staly tak, jak se staly. Celé. Oukej, můžeme si to opakovat, jak dlouho chceme, a když to opravdu přijmeme, můžeme si gratulovat. Přijetí vede k uzdravení, říkají. Ale co když si to takhle vědomě a racionálně zpracujeme jen na úrovni naší hlavy a ne na úrovni našich emocí? Schovávat pravdu před sebou samým se nevyplácí. A že náš mozek je na tohle mistr.
„Klíč k úspěchu určitě neleží v tom snažit se své chyby schovat před ostatními – zvláště pak před sebou samým.“ Daniel Dennett
Já osobně si to představuji takto – své emoce často neprojevíme navenek hned v okamžiku, kdy je skutečně cítíme. Ne vždycky, zvlášť v dnešní době, je totiž přijatelné propuknout na místě v hysterický pláč a dát své autentické emoce najevo. A tak v nás zůstávají, schované tak nějak "na později", zabalí se a čekají v nás tak dlouho, dokud nedostanou prostor dostat se ven. Vím, že tenhle proces není nic jednoduchého... pouštíme totiž pryč části sebe sama. Zapamatujte si, co jste se díky dané události naučili, všechno ostatní vypusťte.
3. Napište si to
Zapište si, jak byste se zachovali, kdybyste se mohli vrátit do minulosti a znovu čelili stejné situaci. Co byste řekli? Co byste udělali? Co by tentokrát bylo jinak? Tím sami sobě potvrdíte, že jste se nejen poučili ze svých minulých chyb, ale že do budoucna k podobné situaci díky svým novým dovednostem přistoupíte moudřeji. A jasně, kdybyste tehdy věděli, že váš čin způsobí bolest vám nebo někomu jinému, pravděpodobně byste to neudělali, ne? Dokonce, i pokud jste věděli, že děláte něco špatného, pravděpodobně by vás tehdy nenapadlo, že toho v budoucnu budete tolik litovat.
„Bůh vám vaše hříchy možná odpustí, váš nervový systém ne“ – Alfred Korzybski
Pohlédnout sami na sebe jako na chybující lidské bytosti pro nás může být zraňující, někdy dokonce děsivé. Vždyť i náš vzdělávací systém nám říká, že všechno, co není správně, je špatně, a zasluhuje to trest. Pokud si chceme odpustit, musíme si logicky první přiznat, že jsme něco pokazili. Ano, tohle je ten způsob, jakým se člověk učí a roste.
4. Čeho litujete?
Když se upřímně koukneme na naše minulé chyby, může se stát, že budeme přehlceni... najednou vidíme, že jich nebylo úplně nejmíň. Terapeutka Megan Hale radí, rozdělit je do jednotlivých kategorií a identifikovat vzorce chování, které se v nich opakují. Pracovat na změně nějakého vzorce chování je mnohem užitečnější než řešení jednotlivých selhání. K pojmenování jednotlivých chyb a následnému hledání opakujících se vzorců vám může pomoct seznam vět doktora Prestona Mi, experta na efektivní komunikaci.
Jak byste tyhle věty dokončili vy? Zodpovězte si je ve vztahu k tolika událostem, ke kolika jen budete potřebovat.
- Dopustil/a jsem se chyby, když…
- Dělal/a jsem to nejlepší, co jsem uměl/a, když jsem tehdy…
- Nenapadlo mě lepší řešení, když jsem…
- Ještě jsem se měl/a hodně co učit, když…
- Nebylo pro mě jednoduché, když…
- Chtěl/a bych se omluvit za situaci, kdy jsem…
5. Mějte se rádi
Posledním důležitým krokem je mít se rád a přijmout se i se svými chybami. Přemýšlejte o sobě s přijetím a pochopením jako o svém nejlepším příteli, promlouvejte k sobě s láskou a úctou. Uvěřte tomu, že za to stojíte a že si v životě zasloužíte dobré věci.
„Člověk je druhému schopen odpustit do té míry, do jaké je schopen jej milovat.“ Francois de La Rochefoucauld
Když někoho opravdu milujeme, dokážeme mu odpustit a začít opět věřit tomu, že je v něm i spousta dobrého a že se to určitě nebude opakovat. Proč to takhle nedokážeme i sami se sebou? Často jsme sami k sobě mnohem kritičtější než k ostatním. Dokonce, i když vás zklame člověk, kterého nemáte rádi nebo mu jednoduše nevěříte, je snadné mu odpustit a držet si ho od těla. Jenže se sebou se nerozejdeme, nemůžeme si od sebe dát pauzu nebo se sbalit a sami od sebe odstěhovat. Co jiného nám tedy zbývá, než se do sebe zamilovat? A mít se rádi v časech dobrých i zlých.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Mind Body Green
