Nikdy by mě nenapadlo, že tohle jako sešívka někdy napíšu. Pohled na směšnou, ponižovanou fotbalovou Spartu sice potěší a zdánlivě se neomrzí. Jenže se děje něco úplně jiného: Mizí nám před očima Sparta jako součást pražské DNA. A bez Sparty ztrácí (obrazně řečeno) i Slavia.
Mentalita, jež nepřipouští nezdar
Stal jsem se slávistou jako většina kluků. Zdědil jsem to po tátovi. V dětství mi to nepřišlo jako nějaká výhra. Slavia hrála hůř než Sparta a sparťanů bylo všude víc. Ve škole, v parku a v létě na táboře. Nic příjemného, ale aspoň si mladej inťouš zvykl, že bejt pražská kavárna bolí.
Fotbalové kluby patřily k identitě jednotlivých pražských čtvrtí. Nyní jsou v nejvyšší soutěži čtyři a není jisté, že tomu tak bude i příští sezonu.
Jeden mohl sparťany... nemít rád, ale nedala se jim upřít jedna věc: Budili respekt. Tvářili se, chovali a jednali jako vítězové. To sice není moc typická česká vlastnost, zato pražská ano. Normální je vyhrávat. Nic jiného mě nezajímá. Vítězství je nejdůležitější, za každou cenu, vítězství jako součást značky – to byla Sparta. Svým způsobem to přenášela i na Prahu, Pražáky. Je to ta mentalita vašeho kolegy v práci, který si nepřipouští nezdar. A i když neúspěch nastane, nic se neděje, protože s ním se jednoduše porážky nespojují.
Sparta už není ani na kolenou. Spíš na zádech
Opakem Sparty byla Slavia. Nadřazená „duchovně“, přestože na hřišti jí to tak nešlo. Namyšlená, ale ne sebevědomá. Přesto ji její fanoušci milovali, protože byla součástí jejich života. Je to ten druh lásky k něčemu, který je dnes na ústupu. Globalisté lásku neznají a nacionalisté znají jen její odvrácenou tvář: nenávist. Kráska a netvor, napsal by o Slavii a Spartě pohádkář. Sparta a Athény, řekne si milovník historie. Yin a Yang, řekl by filozof.
Derby je nejvíc
Oba kluby tvoří dohromady ikonickou entitu, které se říká „pražská S“. Pro fanouška jednoho z těchto klubů není větší zápas než derby. Jakákoliv další utkání nejsou důležitá, hraje se s podřadnými týmy. Pro Slavii je v Česku jediný soupeř: Sparta. A obráceně. Protože fotbal sledujete kvůli sdíleným emocím a proti Slovácku nebo Teplicím se emoce dolují jen obtížně. Vítězství potěší, porážka zamrzí, ale je to, asi jako když vám na Míráku ujede dvaadvacítka. Za pět minut pojede další.
Ale gól od Sparty bolí. Dlouho. Jsou takové góly, o kterých vyprávíte svým dětem a mladším příbuzným. Ti často netuší, o čem mluvíte, a po očku sledují jeden z přístrojů připojených na domácí wi-fi. (I když prý fotbalová škola sešívaných má narváno, tak třeba se děti přece jen začínají odvracet od obrazovek, aspoň trochu.)
Sparta se dnes chová, mluví a hraje jako normální klub, ale tím vlastně přestala být Spartou.
Spartě to teď nejde. Ale nejde je špatné slovo: Sparta zmizela. Místo ní je tu nějaký klub z Letné, který hraje fotbal, ale nemá „vítězného ducha“ Sparty. Tedy to, podle čeho už ve starém Řecku asi lidé poznali, že armáda, která se k nim blíží, je ze Sparty a ne z Korintu, třeba.
Reklama
Sparta se dnes chová, mluví a hraje jako normální klub, ale tím vlastně přestala být Spartou. Praze teď vládne Slavia. Ale Slavia neobsáhne agresivnější, brutálnější, bezohlednější tvář Prahy. Ta patří Spartě. Slavia bez Sparty nebude Slavia. Zvládne to, ale tím, že nám mizí Sparta před očima, mizí i kus Prahy. To v nás, co jsme museli porazit, abychom byli lepší, ale co bylo vždycky měřítkem skutečného úspěchu. Tím, jak mizí Sparta, tak Praha opět trochu vyměkla. Sparta trapná a ponížená do Prahy nepatří.
Nikdy by mně fakt nenapadlo, že tohle jako sešívka napíšu, ale Praha Spartu potřebuje.
zdroj: AC Sparta Praha
