Když jsem chodil na základní školu, měli jsme předmět, který se jmenoval pozemky. Tehdy mi to připadlo nesmírně nudné a měl jsem spíš dojem, že tam okopáváme brambory pro potřebu soudruha ředitele, než abychom se něčemu naučili. Většinou jsme se různě vyhýbali práci, nechtěli jsme si umazat ruce od půdy, a když se učitelka rozplývala nad čerstvou kadeřavou petrželkou, jen jsme nechápavě obraceli oči v sloup.
Nevzpomínám si, že by mě ten předmět něčím zaujal, snad kromě toho, že jsme jako žáci na chvíli mohli utéci ze třídy, být na čerstvém vzduchu a snadno uniknout pozornosti vyučujícího. Na druhé straně jsem si ale navždy zapamatoval, jak vypadá zelenina, že potřebuje ošetřovat, zalévat a že její životní rytmus má své zákonitosti.
Právě nedávno jsem si vzpomněl na tento bezvýznamný předmět, když jsem zahlédl šokující video, kde si povídá nejslavnější kuchař světa Jamie Oliver s žáky nějaké základní americké školy. Ukazoval jim cuketu, bramboru a ještě nějakou běžnou plodinu. A oni nebyli schopni identifikovat, oč jde. Brambory znají pouze v podobě smažených hranolek a rybí prsty si často vůbec nespojili s obrázkem nebo čichovým vjemem ze skutečné ryby.
Proč je pro děti dobré, aby se občas dotkly hlíny? Budou vědět, jak mají chutnat přírodní produkty.
Kráva je fialová s nápisem
Tak tihle nešťastníci myslím nikdy neměli ve škole předmět pozemky. A mnozí z nich znali krávu, stejně jako mnohé evropské děti, především z obalů čokolád. Na 40 % dotázaných dětí je přesvědčeno, že většina skotu má fialovou barvu kůže, tak jak to znají z obalu a reklamních spotů na jednu slavnou čokoládu.
Dětem, které nikdy nedržely v ruce bramboru špinavou od hlíny, které nevědí, jak chutná opravdové rajče a nikdy je nepopálila kopřiva, se dá pak namluvit ledasco. Bohužel je jejich návyk na jídla dochucovaná umělými sladily, různým kořením a směsí fikaných mámivých aromat, promyšlených atraktivních barev a vyumělkovaných tvarů tragickou „cestou do hlubin študákova žaludku i duše“...
Zlaté staré pozemky. Okrajový školní výukový předmět, kde se i městské dítě mohlo aspoň na chvíli dotknout země a skutečných surovin, případně pochopit, jak vzniká správné jídlo. Jsem přesvědčen, že tenhle opomíjený výukový program je stejně důležitý jako výuka počítačových programů. Škoda ho.
foto: Facebook Pavla Maurera a Shutterstock, zdroj: Čro Radiožurnál a Grand Restaurant
