V únoru roku 2007 se Britney Spears proslavila tím, že vešla do kadeřnického salonu a jen tak si nechala oholit hlavu. V té době si procházela rozvodem, údajně se potýkala se závislostí na drogách a zápasila s duševní nemocí. Oholení hlavy pro ni bylo dost možná pokusem, jak se zbavit agónie a získat kontrolu nad bezmocí, kterou cítila nad svým vysoce medializovaným životem.
Několik filmů také zachycuje emocionální prožitky žen, které se potýkaly s traumatem a následně si ostříhaly část nebo všechny vlasy. Ve filmu Obviněná z roku 1988 si postava Jodie Fosterové Sara Tobiasová razantně ostříhá vlasy poté, co je znásilněna, a viníci nejsou potrestáni. Dále je tu Deb z teenagerské dramedie Empire Records z roku 1995, která si po pokusu o sebevraždu oholí hlavu, aby se „zviditelnila“. Výjimkou ale nejsou ani muži. V českém filmu Discopříběh si nejmladší Rudolf Hrušínský nechá kvůli nešťastné lásce oholit celou hlavu a jeho kamarádka kadeřnice, která je do něj tajně zamilovaná, to obrečí. Všechny tyto popkulturní momenty jsou důkazem toho, jak silný je vztah mezi drastickými sestřihy a naším emocionálním stavem.
Touha po rychlé změně
„Když procházíme obzvlášť bolestivým obdobím přechodu, máme tendenci dělat rozhodnutí, která nám přinášejí okamžitou úlevu,“ vysvětluje psychoterapeutka Rebecca Newmanová. Často se zkrátka chceme rychle zbavit intenzivních nebo těžkých emocí, což nás vede k unáhleným rozhodnutím, jako jsou impulzivní nákupy nebo zásadní ostříhání. Podle Newmanové se tak změna našeho fyzického vzhledu může podobat svlékání jakési staré kůže. Předpokládáme, že nám to pomůže cítit se lépe, v konečném důsledku to však naše trápení pochopitelně neodstraní.
Pokud opravdu toužíte po novém účesu, klidně do změny jděte. Ale nezapomeňte se pak vrátit k emocím, které vás k tomu vedly.
Podle profesionální poradkyně Liz Hughesové má naše potřeba stříhat si v těžkých chvílích vlasy mnoho společného s naší potřebou kontroly. „Někteří lidé reagují na stres tím, že se chytají věcí, které mohou mít pod kontrolou, protože se jim zdá, že se jim život vymyká kontrole: To je příklad nového účesu a barvy,“ říká.
Zároveň podotýká, že „životní změna je složitější než pár hodin v kadeřnickém salonu. Někdy se iluze, že díky novému účesu bude všechno jinak, rozbije, když si uvědomíme, že nemůžeme změnit svou osobnost nebo návyky tak snadno jako vlasy.“ Psychoterapeutka Sara Kuburicová se naopak domnívá, že radikálnější změna účesu během náročných životních okamžiků nám „může zvýšit sebevědomí a zlepšit náš pocit ze sebe sama. Změna účesu může znamenat nový začátek, novou identitu, nebo být symbolem odpoutání se (doslova),“ vysvětluje.
Proč zrovna vlasy?
Existuje řada důvodů, proč chceme v emočních obdobích změnit vlasy. Hughesová uvádí, že „někteří lidé se po rozchodu cítí velmi omezeni a zažívají pocit ztráty vlastního já, takže drastická změna účesu může vyvolat pocit, že znovu získávají svou osobnost“. Tímto postupem se můžeme zbavit toho, kým jsme dříve byli. Pomáhá nám to přijmout jinou stránku sebe sama v těžkých obdobích.
Stříhání vlasů je také snadný způsob, jak uspokojit svou touhu po rychlé změně, když máme pocit, že se nám všechno rozpadá. „Víme, že nám vlasy dorostou, nebo si je můžeme za pár týdnů znovu obarvit,“ říká Hughesová. „Přesto nám to stále poskytuje okamžité uspokojení ze změny, po které v tu chvíli toužíme, ale s možností ji téměř kdykoli vrátit zpět. Systém odměn v našem mozku při dosažení této rychlé změny vylučuje dopamin, což vede k tomu, že se chvíli cítíme opravdu dobře.“
Životní změna je složitější než pár hodin v kadeřnickém salonu. Někdy se iluze, že díky novému účesu bude všechno jinak, rozbije, když si uvědomíme, že nemůžeme změnit svou osobnost nebo návyky tak snadno jako vlasy.
Nejsou to však jen emotivní období v našem životě, která nás ke změně účesu motivují. Někdy prostě chceme narušit nudu nebo jít s módou. „Jako lidé rosteme a měníme se,“ říká Kuburicová. „Je normální, že chceme, aby naše vlasy a vzhled vyjadřovaly to, jak se v danou chvíli cítíme (jak se vyvíjíme, tak se bude vyvíjet i náš vzhled).“
Je to zdravé?
Stříhání vlasů není nejlepší mechanismus pro zvládání situace, ale Hughesová sdílí názor, že to není až tak špatné. „Myslím, že změna účesu v reakci na rozchod může být zdravým rozptýlením. Vlastně jakákoli umírněná změna může být pozitivní...“ Kuburicová souhlasí a dodává, že ponor do našich emocí nám může pomoci lépe se spojit se sebou samým.
Přesto odbornice nedoporučuje, aby byl emoční sestřih jedinou strategií, jak se vypořádat se stresem, protože může způsobit, že se budeme vyhýbat svým emocím, které danou situaci obklopují. „Pokud opravdu toužíte po novém účesu, klidně do změny jděte. Ale nezapomeňte se pak vrátit k emocím, které vás k tomu vedly.“
Kuburicová doporučuje se ještě před rozhodnutím zeptat sebe sama, proč se vlastně chcete ostříhat. Je to vaše touha po změně, snaha někoho oslnit, nebo přebít nepříjemné emoce? „Existuje jen velmi málo životních rozhodnutí, která je třeba učinit během 24 hodin,“ doplňuje ji Hughesová. „Dejte si několik týdnů na rozmyšlenou... Pokud jste i pak stoprocentně odhodlaní, jděte do toho.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Dazeddigital.com
