V mnoha intimních vztazích se jedna osoba spokojí s tím, že není milovaná, ale jen potřebná. „Nejsem si jistý, zda se to děje s určitým vědomím, nebo jde o zcela nevědomou dynamiku,“ píše ve svém článku pro Psychology Today autor a odborník na trauma Paul Dunion. „Kvůli různým dřívějším zraněním a vzorcům možná ne každý z nás dokáže od sebe tyto dva motivy, tedy lásku a potřebu, rozlišit. Ne vždy se vzájemně vylučují. Někoho můžeme milovat a zároveň potřebovat. Dunion však ve svém textu upozorňuje, že potřebnost často v našich vztazích lásku zastiňuje, nebo zcela překrývá.
Být milován vs. potřebován – jak to rozeznat?
Dunion dále na příkladech popisuje, jak tyto dva motivy od sebe v partnerství spolehlivě rozpoznat...
Být potřebný – Když nás druhý potřebuje, znamená to, že mu musíme dokázat, že máme cenu. To může být provázeno úzkostí, protože se neustále obáváme, zda máme vše, co je třeba, a to může být vyčerpávající.
Být milován – Když nás druhý opravdu miluje, nemusíme mu nic dokazovat. Místo toho cítíme přijetí a vřelou úctu.
Zralá láska k sobě samému zahrnuje pochopení, že nikdo nás nemůže milovat tak, jako my sami sebe. Jsme vděční za lásku, kterou nám dávají druzí, ale zároveň si uvědomujeme, že nemůžeme ovlivnit to, zda a jak jsme milováni.
Být potřebný – Když ve vztahu převládá potřebnost, je pravděpodobnější, že propadneme iluzi, že můžeme někoho zachránit.
Být milován – Méně snadno podléháme svodům, že můžeme druhého zachránit. Naopak žijeme v pravdě, že můžeme zachránit jen sami sebe.
Být potřebný – Vztah bývá nevyvážený, s nerovnoměrným tokem podpory, soucitu, vřelosti a pozornosti. Hrozí vyšší riziko, že se v něm budeme cítit uražení, prázdní a vyhořelí.
Být milován – Vztah je vyváženější, protože oba partneři dávají a také přijímají. Jsou připraveni přinášet oběti, ale také uspokojovat své vlastní potřeby. Oba partneři v něm rostou a regenerují.
Být potřebný – V takovém vztahu obvykle přesouváme svou sebehodnotu k tomu, kdo je na nás závislý. Žijeme v iluzi, že díky tomu, že nás druhý potřebuje, máme větší kontrolu nad naším společným poutem.
Být milován – Zralá láska k sobě samému zahrnuje pochopení, že nikdo nás nemůže milovat tak, jako my sami sebe. Jsme vděční za lásku, kterou nám dávají druzí, ale zároveň si uvědomujeme, že nemůžeme ovlivnit to, zda a jak jsme milováni.
Být potřebný – Naše identita se může snadno omezit na to, že se z nás stane posluhovač redukovaný na to, jak funguje. To může vést k tomu, že vlastně zapomeneme, kým ve skutečnosti jsme, a ti, kdo jsou na nás závislí, to zapomenou taktéž.
Být milován – Svou identitu můžeme projevovat skrze své tužby, lásku, bolesti, potřeby i dary. Radujeme se z toho, že jsme milováni a uznáváni nad rámec úkolů, které plníme.
Být potřebný – Když uspokojujeme potřeby druhých, je snadné přehlížet ty vlastní. To nás vzdaluje od jádra naší lidskosti, načež se usazujeme v průměrnosti, prázdnotě, nelibosti a často i cynismu.
Být milován – Ctíme své potřeby, zejména ty emocionální, jako je být viděn, slyšen, povzbuzován, milován, vzpomínán, držen a oceňován. Můžeme žít v hřejivé náruči své lidskosti.
Být potřebný – Kvůli nedostatku vzájemnosti není možná citová intimita a partneři se cítí hluboce nedoceněni. To může vyústit ve snahu najít to, co nám chybí jinde, a následnou nevěru.
Být milován – Láska vytváří podmínky pro vzájemnou podporu v oblasti citových potřeb. To umožňuje prohloubení citové intimity.
Dunion na závěr podotýká, že i vztah, ve kterém převažuje dynamika potřeby, lze přeměnit na dynamiku lásky. „Znamená to ale, že se člověk musí zbavit pocitu, že je ceněn díky tomu, že je na něm někdo závislý, a naučit se být spíše milován.“
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
