Způsob, jakým jste byli vychováváni, vztahy, které máte, nebo váš vlastní temperament mohou zavinit, že se do vaší rodičovské výchovy vloudí špatné návyky, které mohou negativně ovlivnit dlouhodobé vztahy s dětmi. Pokud se těchto toxických vzorců chcete zbavit, je potřeba je nejprve identifikovat. Existují jisté signály, které mohou značit, že vaše výchova (nebo některé její části) jsou toxické.
1) Potlačujete nezávislost dětí
Neschopnost „přestřihnout pupeční šňůru“ může způsobit řadu problémů. Podporovat samostatnost dětí je nezbytné, aby jednou mohly normálně fungovat v běžném dospělém životě. Vštěpování kompetencí se odehrává postupně – tím, že děti necháte čelit výzvám přiměřeným jejich věku, píše server Lifahacker. Rozlije dítě mléko, když se poprvé pokusí nalít si ho samo do hrnku? Samozřejmě. Ale naučí se, že když ho bude nalévat příliš rychle, mléko vyšplouchne – a příště ho bude nalévat pomaleji. Možnosti rozvoje se objevují všude kolem nás a je potřeba je využít, aby děti mohly dorůstat v nezávislé dospělé.
2) Nálepkujete je
Nálepky se do našeho jazyka tak nějak vplíží. Zpočátku se jimi můžete snažit popisovat chování – zejména takové, které je nežádoucí. Když je však používáte stále dokola, přestanou popisovat dané chování a místo toho začnou fungovat jako označení pro základní pravdu o dané osobě, upozorňuje Lifehacker. U dětí to mohou být zejména nálepky jako plachý, vybíravý, tvrdohlavý, panovačný nebo uplakánek.
Děti se cítí tak, jak se cítí – a často zkrátka potřebují být vyslyšeny a potvrzeny. A když jejich pocity znevažujete, ignorujete, nebo dokonce umlčujete – například slovy „přestaň plakat, nebo ti k tomu dám důvod“ – vytváříte toxické prostředí, ve kterém se dítě necítí bezpečně, když o svých pocitech mluví.
Děti ale formuje to, co od nich očekáváte. Když dítě nazvete panovačným, naučí se si své názory a vrozenou touhu vést nechávat pro sebe. Když o něm řeknete, že je uplakánek, naučí se své emoce pohřbít hluboko uvnitř. Děti zkrátka berou slova rodičů jako absolutní fakt a pravděpodobně se vidí přesně tak, jak si myslí, že je vidí oni, podotýká Lifehacker. Dítě nemá motivaci snažit se změnit své chování, pokud ví, že ho považujete za nevyhnutelnou, zakořeněnou součást toho, kým je.
3) Trestání místo ponaučení
Je potřeba, aby děti pocítily následky toho, když se chovají špatně? Samozřejmě. Ale když se výchovný moment změní v trestající – zejména pokud tento trest způsobuje újmu, rozpaky nebo hanbu – vstoupili jste na toxické území. „Disciplína nikdy neměla být o trestech nebo o zaměření se na vše, co udělají (děti) špatně. V toxických rodinách se děti učí připravovat se na další ‚průšvih‘, který často nelze předvídat. Když je příliš tvrdě popotahujeme za všechno, co provedou špatně, prostředí jim bude připadat křehké. Když se jim něco nepovede, je to důležitá příležitost dát jim najevo, že i když nejsou dokonalé, je to v pořádku,“ cituje Lifehacker z článku psycholožky Karen Youngové.
„Vliv bude vždy dalekosáhlejší než kontrola. Vliv totiž pramení z toho, že jste někým, koho chtějí poslouchat, a ne z toho, že se vás bojí. Nedovolte, aby trest vyplnil mezeru, když nevíte, co jiného dělat. Nebojte se požádat o prostor a čas: ‚Nelíbí se mi, jak jsi ublížil své sestře. Potřebuji si promyslet, co bude dál.‘,“ pokračuje Youngová.
4) Nepotvrzujete jejich pocity
Některé chyby mohou rodiče napáchat i ve velmi dobré víře. „S manželem jsme synovi říkali jednu věc, o které jsme si mysleli, že ho uklidňuje, ale ve skutečnosti to bylo naopak: ‚Budeš v pořádku.‘ Když si doma zapomněl láhev s vodou (mé dítě se žízně bojí) nebo když si uvědomil, že ho čeká delší procházka, než předpokládal, nebo řešil jakoukoliv jinou drobnou nepříjemnost, řekli jsme mu, že to zvládne. Protože jsme věděli, že to zvládne,“ svěřuje se ve svém článku pro Lifehacker autorka Meghan Moravcik Walbertová.
Děti si berou příklad ze svých rodičů, a pokud o sobě říkáte, že jste ‚tlustí‘, ‚hloupí‘ a tak dále, pak hádejte co? Vaše děti budou pravděpodobně dělat totéž.
Děti se cítí tak, jak se cítí – a často zkrátka potřebují být vyslyšeny. Když ale jejich pocity znevažujete, ignorujete, nebo dokonce umlčujete – například slovy „přestaň plakat, nebo ti k tomu dám důvod“ – vytváříte toxické prostředí, ve kterém se dítě necítí bezpečně, když o svých pocitech mluví.
5) Necháte se ovládnout vlastní frustrací
Odborník na dětskou psychologii Jeffrey Bernstein věří, že rodiče mohou rozpoznat, jak jejich vlastní frustrace ovlivňuje chování jejich dítěte, píše Reader's Digest. „Když se naučíte rozpoznat a zvládat vlastní rodičovské frustrace, budete překvapeni, jak se problematické chování vašeho dítěte může rychle zlepšit,“ cituje portál Bernsteina. Může to například znamenat, že ráno vstanete o deset minut dřív a necháte si dost času na přípravu snídaně nebo oblékání dětí místo toho, abyste na ně křičeli kvůli vlastní neschopnosti dobře věci naplánovat.
6) Vyhýbáte se odpovědnosti
Jedním ze společných rysů toxických rodičů – a vlastně všech toxických osob – je neschopnost převzít odpovědnost. Téměř nikdy se neomluví, i když je něco jejich vina, říká licencovaný klinický sociální pracovník Sean Abraham v rozhovoru pro portál Best Life. Převzít zodpovědnost za své chování totiž znamená mít určitý stupeň sebeuvědomění, což podle Granahana mnoho toxických lidí nemá. Nejenže jim tak může být zatěžko říct „promiň“, ale dokonce mohou vinu přesouvat na děti.
Lifehacker zdůrazňuje, že byste děti nikdy neměli obviňovat z problémů, které máte, nebo jim naznačovat, jak byl život jednodušší, než se objevily. Potřebují vědět, že jsou nejen milovány, ale i žádány.
7) Berete si chování dítěte osobně
Slyšet dítě říkat, že vás nemá rádo, je pro každého rodiče těžké. Ale i když to může zabolet, je to naprosto přirozené a je to součást vývoje dítěte, které si chce prosadit svou nezávislost. Toxičtí rodiče mají tendenci brát si tuto přirozenou součást dospívání osobně. To ale podle Reader's Digest může vést k tomu, že pak k dětem chovají zášť nebo jim jejich chování vyčítají. Pokud se přistihnete, že si chování svého dítěte berete osobně a v důsledku toho reagujete iracionálně, můžete zvážit rozhovor s terapeutem, abyste prozkoumali své vlastní problémy, které takovou reakci vyvolávají.
8) Zatěžujete je vlastními problémy
Pro dítě je úžasné vyrůstat v rodině, kde se komunikuje otevřeně a upřímně. Problém ale nastává, když tato otevřenost a upřímnost překračuje hranice, kdy se od dětí očekává, že převezmou břemeno problémů dospělých. Vaše dítě není tou osobou, se kterou byste měli řešit manželské nebo finanční problémy či toxické vztahy v širší rodině, upozorňuje Lifehacker. A i když máte pocit, že jste se jen vypovídali, děti se mohou trápit tím, s čím jste se jim svěřili, ještě dlouho poté, co jste s nimi mluvili. Pravděpodobně nemají na problém stejný pohled jako vy – když vás jen vytočilo, že táta zase nevynesl koš, mohou mít kamaráda, jehož rodiče se rozvádějí, a tak se teď mohou tiše obávat, že to znamená, že se odstěhujete.
Reklama
9) Srovnáváte je
Možná máte jedno dítě, které dodržuje pravidla, plní si své povinnosti a má dobré známky, a druhé, které pravidla spíš porušuje. Je nemožné nevšimnout si rozdílů v temperamentu a chování vašich dětí, když žijete pod jednou střechou, tato srovnávání by ale měla zůstat jen ve vaší hlavě, píše Lifehacker. Pokud poukazujete na to, jak jedno dítě vyniká tam, kde druhé zaostává, nikdy neposílíte jeho sebeúctu. A stejné pravidlo platí i pro srovnávání dítěte s jeho kamarády.
10) Kritizujete se
Toxičtí rodiče také často sami sobě neustále vyčítají povrchní věci, jako je váha nebo vzhled. „Děti ke svým rodičům vzhlížejí a inspirují se od nich v mnoha směrech, včetně sebeúcty,“ poznamenává pro Reader's Digest klinická psycholožka, zaměřující se na duševní zdraví dospívajících, Barbara Greenbergová. „Děti si berou příklad ze svých rodičů, a pokud o sobě říkáte, že jste ‚tlustí‘, ‚hloupí‘ a tak dále, pak hádejte co? Vaše děti budou pravděpodobně dělat totéž,“ varuje. Místo kritiky je tak dobré dát dětem příklad pozitivní péče o sebe, který mohou následovat, jako je například cvičení nebo dobré stravování.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
