Ježíšek mi nadělil chytré hodinky. Ráda jsem mu přenechala průzkum trhu, kterému bych se nejspíš nevyhnula, ale který zároveň nesnáším. Porovnávat jednotlivé značky, a když už si nějakou vyberete, pak ještě modely, to není nic pro mě. Příliš mnoho možností ztěžuje rozhodování.
Zachrání zdraví a možná i život
V základu jsou přece všechny stejné, ne? Můžete sledovat kalorie, spánek, srdeční tep a spoustu dalších ukazatelů. Můžete sledovat počet kilometrů, které jste uběhli, ujeli na kole nebo ušli pěšky, uplavali nebo ujeli na bruslích. Můžete sledovat, kolikrát jste přeskočili přes švihadlo, odpálili golfový míček nebo kolik pater jste vystoupali po svých, místo abyste jezdili výtahem. A tak dále a tak dále.
Výrobci i na českém trhu často používají reklamní slogany v angličtině, aby zdůraznili globální dosah a jednotnou identitu značky. Máme tak „porazit včerejšek“ nebo „mít své zdraví pod kontrolou celý den“, protože „každý krok se počítá“. Základní myšlenkou je, že když budeme vědět více o svém chování, povede to k tomu, že se budeme rozhodovat zdravěji.
A Apple tuto strategii dotáhl ještě dál: Ve svých reklamách používá real life stories – příběhy lidí, jimž chytré hodinky měly zachránit život. Jedním z nich je Lexie Northcott, aktivní australská teenagerka, která se svou matkou pravidelně podniká treky po apalačských horách. Během jednoho z nich začala z hodinek pravidelně dostávat oznámení o nízkém srdečním tepu. Stávalo se to i dřív, Lexie si jich ale obvykle jednoduše nevšímala.
Když onen „osudový“ trek dostala už několikáté upozornění, rozhodla se, že se raději poptá odborníků, jestli je v pořádku. Lékaři jí následně diagnostikovali těžkou srdeční blokádu, která si vyžádala urgentní operaci a implantaci kardiostimulátoru. Matka Lexie Karla přisuzuje záchranu dceřina života právě chytrým hodinkám.
Někteří vědci však začínají pochybovat: Činí nás drobnohled fitness hodinek skutečně zdravějšími? Nebo má také svou stinnou stránku?
Dvě strany blýskavé mince
Nejstarší modely současných fitness trackerů se na trhu objevily na konci první dekády tohoto století a od té doby probíhá výzkum, jak chytrá fitness zařízení ovlivňují fyzické zdraví, psychickou pohodu a chování. Výsledky výzkumu prozatím ukazují, že „sledování kondice má pozitivní vliv na motivaci uživatelů k fyzické aktivitě“. Většina studií také zjistila, že zvyšuje úroveň fyzické aktivity a zdraví uživatelů.
Na druhou stranu ale vyšlo najevo, že největší přínos mají chytrá fitness zařízení pro uživatele, kteří jsou relativně mladí (do 50 let) a sami o sobě jsou velmi aktivní. Jinými slovy, kteří se hýbou i bez hodinek na ruce. V lidech, kteří jsou starší nebo aktivní méně, vyvolává nesplnění cílů nebo (subjektivně) neuspokojivé výsledky pocit viny a frustraci. To často vede k tomu, že hodinky letí do koše a nadšený sportovec padá na svůj oblíbený gauč.
Jak mi to jde?
Fitness měření kritizuje také Aisha Sobey z Jesus College v Cambridgi. Tvrdí, že výzkumy s pozitivními výsledky se příliš soustředí na uživatele, kteří z nich vycházejí dobře, na úkor těch, kteří zaostávají. „Vysoce výkonným lidem tyto funkce zvyšují sebevědomí. Ale ti, kteří jsou na konci křivky, se cítí pozadu,“ říká.
To, že měření upozorňuje na výstup, může způsobit, že příjemné činnosti se budou více podobat práci.
Závěry studie docenta Jordana Etkina z Duke University pak uvádí, že sledování výkonu sice zvyšuje úroveň aktivity uživatelů, ale zároveň může podkopávat jejich vnitřní motivaci. Přeloženo do češtiny, podporuje uživatele v tom, aby se více soustředili na dosažení cílů, a méně na to, aby si tento proces užívali.
Pro Sobey je to důsledek omezení, která přicházejí s vývojem masového produktu. Ve své kritice dále tvrdí, že škodlivost vychází ze samotné kvantifikace zaznamenaných údajů. „Nemůžeme něco vyjádřit v číslech, aniž bychom z toho udělali cíl,“ říká. „To je sice v pořádku, pokud se snažíte něčeho dosáhnout, ale odvádí to pozornost od radosti z věci.“ „To, že měření upozorňuje na výstup, může způsobit, že příjemné činnosti se budou více podobat práci,“ dodal Etkin.
Jenomže jak se s tím asi má poprat někdo, kdo se snadno nadchne, ale dlouho nevydrží... možná třeba právě vy? Nebojte se, nejste v tom sami, takových „ledňáčků“ pobíhají po městech i vesnicích tisícovky. Ledňáček po Novém roce naběhne do posilovny s nerealistickými cíli, ze spíže vyhází všechno, co zaručeně čerstvé nekoupil na farmářském trhu, a nakoupí nové legíny, protože přece Adidas spaluje tuky o tři proužky účinněji než tepláky ve skříni, že? A v půlce ledna už se nové legíny hřejí na dně skříně a ledňáček si v teplákách připravuje předsmažené „kuřecí“ stripsy s hranolky z igelitového pytlíku k večeři.
Škola hrou
Jistě, v hlavě si to musíte srovnat sami, patent na výrobu odhodlání a silné vůle ještě nikdo nedostal. Důležitou vlastností, která přispívá k celkové pohodě, kreativitě a zvládání stresu, je ale u dospělých, stejně jako u dětí, hravost. Studie zjistily, že hraví jedinci často vykazují spontánnost, humor a sklon k hlubokému zapojení do příjemných činností, což zvyšuje jejich schopnost zvládat výzvy.
Reklama
A tam někde má také nejspíš původ nápad vytvořit systém odměn, které může uživatel fitness zařízení postupně získávat. Fyzická aktivita se tak mění ve hru s trvalým pocitem úspěchu.
Mě osobně to chytlo hned. Sotva jsem si do telefonu stáhla aplikaci, která data z chytrých hodinek zpracovává, hned mi naskočil první barevný odznáček, který jsem prý dostala za odhodlání na sobě pracovat. :D To bylo ještě na Štědrý den večer. Musela jsem si přiznat, že ten pocit byl obdobný, jako když mi v dětství rodiče koupili zmrzlinu, když jsem ze školy přinesla jedničku. A začala jsem zkoumat dál.
Můj fitness kamarád Garmin má aktuálně v rukávku přes 1400 takových odznáčků, jejichž získání závisí třeba na splnění plánovaného cíle, vázaného na konkrétní aktivitu, někdy na zahájení nové aktivity, anebo také třeba úplně random na zaznamenání aktivity v konkrétním dni. To předem nemusíte vůbec tušit a získání takového odznáčku se pak může rovnat dalšímu nečekanému kornoutku zmrzliny za jedničku ve Slabikáři.
Každý odznáček má určitou bodovou hodnotu, která uživatele postupně posouvá na další úroveň. Začínáte na úrovni 1 a ze začátku odznáčky skáčou jak na běžícím páse, takže úrovně 2 dosáhnete poměrně lehce. Než pochopíte, že každá další bude poměrně výrazně náročnější na dosažení než ta předchozí, existuje poměrně velká šance, že už budete v pavoučí síti barevných obrázků lapeni, omámeni touhou posunout se o schůdek výš.
Malá ukázka z galerie Garmin Badges. (zdroj: Garmin Connect)
Úrovní je (prozatím) deset a appka vám pochopitelně také ukazuje, na které příčce žebříčku jsou vaše připojené kontakty. Hravosti a soutěživosti můžete dát průchod také ve vytváření výzev, do kterých zapojíte, koho z nich jen budete chtít. Máte-li ve svém okolí podobně postižené jedince, může se z toho stát efektivní bič na vrozenou lenost, zimní spánek i jarní únavu. Mě s ním ráda práská jak dcera, tak bratr a musím říct, že několikrát už mě to z pohovky zvedlo. A to ty hodinky mám na ruce pár týdnů.
Hrrr na ně?
Takže pojďme na to a lámejme rekordy? Prdlajs, nepřepalte to hned na začátku. Soutěžte především sami se sebou – je fakt jedno, že vás někdo z kontaktů zase předběhl v počtu nachozených kilometrů nebo uplavaných bazénů. ZVLÁDLI JSTE TOHO VY SAMI VÍC NEŽ POSLEDNĚ NEBO PŘED MĚSÍCEM? JSTE VÍTĚZ!
