Po posledním tahu, který trval týden, si před rokem řekla dost a rozhodla se změnit svůj život. Dnes otevřeně přiznává, že skutečná změna začíná uvnitř člověka, a hrdě říká, že se stala verzí sebe sama, kterou vždy chtěla být.
„Při pohledu do zrcadla jsem cítila tak trochu lítost sama k sobě, kterou doprovázel hněv. Vědomě jsem se ničila a věděla jsem přesně čím. Tak jsem se to jednoduše rozhodla nadobro ukončit a to se nakonec povedlo,“ říká úvodem modelka s kyrgyzstánskými kořeny.
Dodává, že nadměrné užívání návykových látek je pouze vedlejším efektem něčeho, co v sobě nemáme vyřešeno. Nějaký vnitřní nesoulad, nespokojenost. „Člověk se musí podívat do svého nitra a narovinu si říci věci tak, jak jsou, a proč vlastně z té reality má potřebu utíkat. Začít pracovat na daných věcech, které nefungují, může tedy značně zjednodušit celý proces. A pochopitelně – okolí, naprostá změna okolí,“ vysvětluje Lia.
Popište nejhorší období svého života. Byl nějaký konkrétní moment, kdy jste si uvědomila, že musíte svůj život změnit? Popište to prosím více do hloubky.
Těch momentů, kdy jsem si v duchu říkala, že je čas na změnu, byla samozřejmě spousta, stejně jako pokusů. Jenže v tomto směru si člověk opravdu nemůže lhát do kapsy. Pokud cítí, že jakékoliv užívané omamné látky narušují průběh života, neexistuje žádná „řízená nebo kontrolovaná konzumace“ – to jsou jen blbosti, kterými se lidé mající problém rádi uklidňují. Zkoušela jsem to omezovat, kontrolovat… Vždy to chvíli vydrželo, ale poté přišel jeden večírek, který trval třeba i týden.
Reklama
Přesně takový byl i můj poslední, rok zpátky touto dobou. Nic zásadně odlišného nebo „horšího“ než na předchozích večírcích se nestalo. Ostuda na základě chování pod vlivem už byla klasika. Jenže tentokrát byla morální kocovina silnější než kdy jindy. Bylo období Vánoc a já byla úplně na dně – fyzicky i psychicky. To byl ten moment lítosti a hněvu. Nechtěla jsem se tak cítit ani žít takový život.
Co vás vedlo k tomu, že jste sáhla po alkoholu a drogách? Byl to útěk před něčím, nebo naopak hledání něčeho?
Na začátku experimentování s návykovými látkami jsem nehledala absolutně nic. Prostě jsme to zkoušeli. Nevnímala jsem, že by tam byl jakýkoliv negativní vliv na můj život. Navíc jsem to nevyhledávala, bylo to velmi ojedinělé.
S přibývajícím věkem a životními (ne vždy dobrými) zkušenostmi se ale stal alkohol „katalyzátorem“ pro okamžité uvolnění, zábavu a oslavy. Ať už jsem se nacházela v jakémkoliv emočním rozpoložení, zábava mohla začít hned a starosti byly na chvíli zapomenuty. Já jsem si stále nechtěla připustit, že život není jen zábava. Neuměla jsem moc prožívat negativní emoce a raději jsem je hned tlumila. Nechtěla jsem si ani připustit, z čeho ty negativní emoce plynou.
Většinu času jsem cítila buď prázdnotu, nebo nespokojenost. Samozřejmě byly světlé chvilky, ale bylo jich velmi málo. Pohled na sebe jsem měla dost katastrofální. Nebyla jsem spokojená ani s jedinou oblastí svého života. Držela jsem v sobě spoustu křivd. Pochopitelně se můj okruh lidí skládal z těch, kteří měli víceméně stejnou životní situaci jako já. Byl to začarovaný kruh.
Zmínila jste, že jste cítila lítost při pohledu do zrcadla. Co bylo nejtěžší na tom přiznat si pravdu o svém životě?
Nejtěžší bylo přijmout fakt, že jsem za posledních pár let kvůli svým „večírkům“ udělala spoustu chyb, ublížila svým chováním mnoha lidem a také o spoustu lidí přišla. Nemluvě o ztracených pracovních příležitostech a dalších věcech. Lidé mě už vnímali jako nespolehlivou osobu, včetně nejbližších přátel a rodiny.
Neuměla jem prožívat negativní emoce, říká Lia.
Postupem času jsem také ztrácela jakýkoliv respekt sama k sobě. Dokud jsem od těch pocitů utíkala, jen jsem přežívala. Jeden večírek za druhým, obrovská legrace! Ale postavit se tomu čelem, převzít konečně zodpovědnost za své činy a den za dnem pracovat na tom, abych získala vše, o co jsem přišla, zpět – to bylo opravdu nejtěžší. Žádné zkratky tímto směrem totiž neexistují.
Když jste začala s procesem změny, kdo nebo co vás podpořilo nejvíce?
Mám blízkou kamarádku, která je výjimečná osoba. Jmenuje se Klára Lima. Má velmi dlouhý životní příběh a je to opravdu silná žena. Věděla jsem, že její rady jsou cenné, protože si sama podobným obdobím prošla. Její zkušenosti se mnou sdílela a pomohla mi opravdu hodně. Za to jí budu navždy vděčná.
Strávily jsme spoustu hodin na telefonu, protože žije už mnoho let v zahraničí. Je velmi ojedinělé, že se člověku podaří zbavit se všeho bez léčebny či terapie – pouze vlastní vůlí. Kláře se to ovšem podařilo už před několika lety, stejně jako s její pomocí i mně. Samozřejmě mě podporovala i moje maminka, která mi je největší oporou.
Jak jste zvládala boj s pokušením během prvních měsíců střízlivosti?
Pokušení nebylo tak velké, prostě jsem si to vnitřně „zakázala“ a stále si opakovala důvody proč. Tíha dát si skleničku tedy nebyla problém. Spíš jsem měla obrovský strach, že mě něco nebo někdo strhne – ať už nějaká situace, nebo konkrétní společnost.
Pochopila jsem, že nic není hned. Jak jsem byla zvyklá si večírky vytvářet instantní radost ze života, nyní chápu, že je třeba horší dny prostě prožít a počkat na ty lepší.
Proto jsem se na prvních pár měsíců zcela distancovala a stáhla z veřejného života i společenských akcí. Věnovala jsem se pouze práci z povzdálí, práci na sobě a sportu. Po třech měsících jsem už věděla, že se dá žít střízlivý život a že je v podstatě mnohem barevnější než ten předchozí.
Jaké změny jste zaznamenala na sobě a ve svém životě od chvíle, kdy jste se rozhodla pro novou cestu?
Jsem rozhodně klidnější. Úzkosti a celkově „strach“ z toho, co bude, úplně zmizely z mého života. Vím, že se na sebe dokážu spolehnout, a to je neskutečně osvobozující pocit, který se pozitivně odráží na všech aspektech mého života.
Cítíte, že se dnes na svět i na sebe díváte jinak? Co vám přineslo tento nový pohled?
Pochopila jsem, že nic není hned. Jak jsem byla zvyklá si večírky vytvářet instantní radost ze života, nyní chápu, že je třeba horší dny prostě prožít a počkat na ty lepší. Problémy a těžkosti je třeba řešit, ne od nich utíkat.
Tento přístup mi přinesl neskutečný vnitřní klid a nadhled. Paradoxně mám dnes mnohem méně problémů nebo extrémně špatných situací. Tím stylem, jakým nyní žiji, si totiž žádné problémy ani nevytvářím.
Jaké je vaše poselství pro lidi, kteří procházejí podobnou situací? Co byste jim poradila, aby našli sílu změnit svůj život?
Mně osobně pomohl vysněný obraz sebe samé – takové, jakou bych si představovala být, kdybych odstranila všechny zlozvyky, které mi brání přiblížit se k této verzi. Člověk, který příliš pije nebo konzumuje drogy, logicky nemůže dosáhnout té nejlepší verze sebe samého. Nemluvím jen o fyzické stránce. Alkohol i drogy nás ve spirituálním světě „stahují“ do těch nejnižších vibrací, a s takovými vibracemi se pak těžko dosahuje lepších výsledků v různých oblastech života.
Ráda pomáhám lidem. Temné období jsem si zřejmě neprožila pro nic za nic...
Pokud prožíváme těžké období a jako řešení volíme drogy či alkohol, zaručeně to uděláme ještě horším. Vše, po čem jsem kdy toužila během posledního roku, přišlo. Kdybych stále pokračovala ve starých kolejích, nikdy bych takových výsledků nedosáhla. Troufám si říct, že to platí pro každého, kdo má podobný problém.
Plánujete využít své zkušenosti ke sdílení inspirace pro ostatní například formou přednášek, knihy nebo na sociálních sítích?
Čím dál více o tom uvažuji. Byla jsem překvapená, kolik lidí například moje účast v podcastu SOBER BOYS nadchla ke změně. Ráda pomáhám lidem a dělá mi radost motivovat je k dobrým věcem a správným rozhodnutím. Věřím, že přijde příležitost a nastane čas, kdy se nějaká přednáška zrealizuje. Nejspíš jsem si takové období neprožila jen tak pro nic za nic.
Jaké jsou vaše cíle a sny nyní, když máte nový životní směr?
Primární je pro mě práce. Jsme velmi dynamicky se rozvíjející firma a přichází spousta nabídek i z jiných sfér, než jsme původně plánovali. Neskutečně mě to baví a velmi se těším na příští rok! Také se nadále věnuji seberozvoji a samozřejmě i partnerovi.
Jak se stavíte ke své minulosti dnes? Litujete jí, nebo ji berete jako důležitou součást svého příběhu?
Absolutně ničeho nelituji. Beru to tak, že to tak mělo být. Paradoxně mě ty časy, kdy jsem zůstala téměř bez peněz, zato s lahví v ruce, naučily neskutečné vděčnosti za to, jaký mám život nyní. Opravdu jsem vděčná za dobré lidi, kreativní práci, zdraví i svůj vzhled. To poslední období, trvající zhruba tři roky, bylo celé špatně. Plácala jsem se od ničeho k ničemu, měla kolem sebe nekvalitní lidi a téměř přestala věřit, že život může být zase fajn.
Jak se vám daří dnes? Cítíte se už dobře po fyzické i psychické stránce a jste sama se sebou spokojená?
Daří se mi opravdu výborně. Samozřejmě není každý den posvícení a vůbec neříkám, že abstinence je magická pilulka na permanentní dobrou náladu a samé úspěchy v životě. Ale vlastní pílí a disciplínou jsem si vytvořila život, ve kterém je mi prostě dobře.
I když přijde horší den nebo nepovedená zakázka, nehroutím se. Prostě to patří k životu a vím, že se vyspím, a bude zase dobře. Už nehledám „zkratky“. Vím, že pokud chci být šťastná a úspěšná, je to každodenní práce a tak to beru.
Spokojenost se sebou a sebeláska přišly přes disciplínu. Dala jsem si sama sobě sliby, kterých se držím. Vážím si sebe a respektuji se, což se odráží ve všech oblastech mého života.
