fbpx

Burleska nemá limity. Vytěžte ze svého těla maximum, říká slavná česká tanečnice Dalších 3 fotografií v galerii
Zdroj: Se svolením Lucie Čihánkové

Lucie Čihánková alias Angelica G. L´AMOUR patří mezi naše nejznámější profesionální burlesky. Kromě burlesque vystoupení po celém světě také učí jiné ženy, jak si vybudovat zdravé sebevědomí a lásku k vlastnímu tělu.

Zveřejněno: 28. 1. 2025

Povídat si s Angelicou je doslova palba. Obrovský příval energie, slov a radosti. „Mám silné ADHD,“ směje se žena, která je svým přístupem k životu a svému tělu inspirací pro mnohé z nás, které se sebepřijetím bojujeme, často i celý život. „Ale nemyslete si, musela jsem se k tomu také dopracovat. Jako dítě jsem byla dlouhodobě šikanovaná. Nosila jsem silné brýle a na jednom oku jsem měla takovou tu klapku. Navíc mě bavila škola, historie, zajímala jsem se spíše o věci dospělých, takže jsem nikdy nezapadala do kolektivu. Ještě k tomu mi ve dvanácti narostla velká prsa, se kterými nebylo snadné se sžít,“ popisuje své nelehké dětství.

Pomohla vám právě burleska v sebepřijetí?

K burlesce jsem se dostala až ve svých osmadvaceti letech, kdy jsem byla z velké části sama se sebou už vyrovnaná. Původně mi pomohly spíš jiné formy tance, můj první vztah a hodně terapie. Ale částečně to vliv má, protože burleska je hodně psychologická. Souvisí s ženskostí a novým přístupem k feminismu, kdy žena nechce být pouze objektivizována, ale zároveň se přirozeně chce líbit, ať už sama sobě nebo jiným. To jsou témata, která jsem vždy řešila.

I já mám ale propady, třeba zrovna teď. Přibrala jsem, mám pocity vyhoření a necítím se až tak komfortně. I když objektivně mám podle jiných pořád pevné sebevědomí, tak sama za sebe cítím, že by to mohlo být ještě lepší a dříve jsem se cítívala i lépe.

dsc07060

Burleska nabourává představu, že určité typy postav by se neměly ukazovat a obdivovat, natož polonahé. Zdroj: Se svolením Lucie Čihánkové


Jak se člověk k takovému povolání vůbec dostane?

K burlesce jsem se dostala po dlouholetých zkušenostech s mnoha dalšími tanečními formami od baletu, latiny a standartu až po disco dance. Mnoho let jsem vystupovala jako gogo tanečnice, což jsem milovala. Tam jsem se naučila i skvěle improvizovat. Poté jsem hledala spíše sólové taneční formy, jako jsou břišní tance a flamenco. U burlesky jsem nakonec zakotvila, protože mi poskytla možnost udělat si vlastní mix stylů a vlastní interpretaci hudby ve spojení s jakýmkoliv pohybem. 

Co přesně znamená být profesionální burleskou a jaké vlohy musí taková žena mít?

Na profi úrovni je v burlesce časté míchání různých přidružených rolí, vedení kurzů, vlastní vystupování a v mém případě i moje oblíbené moderování a produkce.

Burleska by měla mít pohybové nadání, styl a smysl pro detail a estetiku. Je nutné mít dobré sebevědomí, aby člověk uměl vytvářet intenzivní kontakt s publikem, koncentrovat jeho energii a vydat co nejvíce energie ze sebe. Právě v tom může být náročné i velmi krátké, třeba tří až pětiminutové vystoupení, zejména pokud jste třeba zrovna z něčeho smutná nebo nemocná. Součástí profesionality je ale umět tyto pocity zvládnout a dát divákům ze sebe to nejlepší.

V čem vás práce burlesky změnila?

To je krásná otázka. Díky burlesce někam konečně patřím. Jsem součástí silné ženské komunity, která mi vyhovuje a která mi do té doby chyběla. Propojila se v ní i moje vášeň pro módu, která je pro kostýmy zásadní, a pro vizualitu a sílu skvělých příběhů, kterou miluji ve filmech.

Také mám ráda cestování a poznávání nových kultur. Je tedy skvělé, že s vystoupeními jezdím po celém světě. Kamkoliv přijedu, můžu se někomu ozvat, můžu u někoho přespat nebo navázat spolupráci a přátelství. Však jsem s burleskou začala během svého desetiletého pobytu na Novém Zélandu.

To, že burlesku vyhledávají převážně muži, je prý mýtus...

Ano, častý je mýtus, že je to méně odhalený striptýz pro pány. Muži tam samozřejmě rádi chodí také, ale bývají show, kde ženy tvoří i osmdesát procent obecenstva. Ženám to poskytuje určitý náhled na sebe, moment sebepřijetí. A nejdůležitější na tom je to implicitní povolení mít se ráda taková, jaká jsem, když vidím, že to tak mají různorodé burlesque tanečnice na pódiu. Máme velmi široký záběr publika napříč generacemi i profesemi. Spojuje je ale jedno: jsou to lidé vnímaví, pozitivní a otevření novým zkušenostem.

Takže burlesku může dělat kdokoliv? Bez ohledu na proporce a věk?

Burleska nemá kromě osmnáct plus věkové limity. Znám dámy, které dělaly burlesku v šedesátých letech a dodneška vystupují. Je to také formát přijímající různé typy postav, různé typy lidí. Ta komunita je veliká. Burleska nabourává představu, že určité typy postav by se neměly ukazovat a obdivovat, natož polonahé. Burleska nás učí vzít, co nám bylo tělesně dáno, a vytěžit z toho maximum. Vizuálně jde o to, jaký si vytvoříte vzhled za pomoci kostýmu, stylingu a výrazu.

Může být podle vás burleska i formou terapie?

Je to hezká součást skládačky možných nástrojů práce na sobě. Třeba jedna moje známá psychiatrička k nám na show nebo do kurzů posílá své klienty. Burleska může mít na sebevědomí velký vliv. Zároveň ale nejsem přítelem toho, aby se to vydávalo za řešení všech problémů se sebou a s přijetím svého těla. Každý má k problémům v této oblasti jiné důvody. A u někoho je potřeba to řešit komplexněji, například v terapii.

Burleska může být dobrým katalyzátorem, pomocníkem, ale není všemocná a není lékem na všechno. Pozitivní ale je, že jak na show, tak především na kurzech burlesky se tvoří dlouhodobá skvělá přátelství a je to fantastická příležitost pro poznávání nových lidí a rozšíření svých sociálních kruhů.

Nevadí vám být tak často středem pozornosti?

Já jsem i v osobním životě dost extrovertní, užívám si ten čas v zákulisí před vystoupením i po něm. O přestávce i po show pak chodím vždy za diváky a bavím se s nimi. Ten přímý kontakt a zpětná vazba jsou pro mě úžasné, to je pro mě na burlesce vůbec to nejlepší. Zároveň nutno podotknout, že někteří performeři jsou v osobním životě naopak dost introvertní. To extrovertní okénko odehrají na jevišti, ale pak si rádi zalezou do své ulity. 

angelica g lamour veronika marx 15

Burleska mi dává pocit, že jsem součástí komunity silných žen. Zdroj: Se svolením Lucie Čihánkové


S jakými největšími předsudky se setkáváte?

Víte, že se s nimi ani nesetkávám? Myslím, že Česká republika má v tomhle ohledu dobrou pozici, což si mnoho Čechů ani neuvědomuje. Nejsme vůbec konzervativní, což je mimo jiné dáno i tím, že jsme naštěstí jedna z nejateističtějších zemí světa. Na to jsem jako Češka pyšná. Možná nejsme tolik pokrokoví, ale máme otevřenou mysl.

A ti, co ji nemají, ti na burlesku nechodí, jen třeba píší ty horší komentáře pod našimi videi. Ale ti mě nezajímají, protože takoví lidé mají často smutný život a nejsou v pohodě sami se sebou, když tohle potřebují dělat. Jasně, burleska není pro každého. Ale její fanoušky spojuje velký nadhled a otevřenost. 

Když už se nějaké nevhodné komentáře objeví, jak na ně reagujete?

Neřeším je. Často na ně vůbec nereaguju. A vadí mi jen minimálně. Bývala jsem velmi citlivá a brala si kdejakou kritiku hodně k srdci, ale dost jsem se obrnila ještě předtím, než jsem začala s burleskou. Mám už zdravé a pevné hranice a jen tak něco mě nerozhází, ať už je to v online či offline prostředí. 

Co plánujete dál?

Je pravda, že momentálně prožívám pocit vyhoření. Přichází vždycky ve tří až čtyřletých cyklech. Ale mě baví spousta věcí. Jsem lingvistka, miluju hru se slovy, jazyk, moje velká láska je kreativní psaní. Kromě vystupování vyučuju burlesku, pořádám kurzy a pomáhám vychovávat nové talenty, moderuju show, dělám produkci a zdobím mnoho kostýmu pro sebe i pro svou kabaretní skupinu Bohemian Bombshells. Takže je to pestré. Letos v listopadu pořádám devátý ročník Bohemian Burlesque Festivalu, což je mnoho práce na půl roku. Jinak se chci letos víc zaměřit na vystupování v zahraničí.

A pokud vím, zajímáte se o rodinné konstelace...

Ano. Psychologie mě zajímala vždycky a na rodinné konstelace chodím už přes dvacet let. Zároveň mám v této oblasti i výcvik. Nyní se chystám vytvořit projekt, který bude cílený na budování sebevědomí pro ženy, které se možná bojí jít na kurz burlesky, ale toto téma je zajímá. Tento projekt se bude z hlediska psychologie hlouběji a komplexněji věnovat aspektům sebevědomí a vztahu k tělu v menší skupince žen. Bude to celá série seminářů. Moc se na to těším a věřím, že se mi tento projekt podaří spustit na konci května tohoto roku. 

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...