Jen pár dní poté, co Evropský parlament schválil drastické omezení emisí oxidu uhličitého u nových automobilů od roku 2030 a OSN oznámila, že máme 12 let na záchranu planety, tu máme další doporučení. Omezme spotřebu masa a zabraňme ekologické katastrofě. Jenže být veganem není žádný med... či spíš bůček.
Reklama
Západní svět by měl omezit spotřebu zejména hovězího masa až o devadesát procent a nahradit jej fazolemi a jinými luštěninami. Ve stejné míře by měli lidé z vyspělých zemí omezit maso vepřové a sníst asi o polovinu méně vajec. To jsou hlavní závěry studie vědců z Oxfordské univerzity, na které nedávno upozornily stovky světových médií. Studie vyšla v prestižním časopisu Nature.
Země takzvaného třetího světa budou bohatnout a díky tomu se jejich obyvatelstvo začne přiklánět k větší spotřebě masa.
Pro úplnost je nutné říct, že navrhované snížení konzumace masa, vajec a dalších potravin živočišného původu je jen jedna z různých možností, jak by lidstvo mohlo účinně snížit emise skleníkových plynů, a zabránit tak (podle vědců) katastrofě, do které se svět jinak nevyhnutelně řítí. Ve skutečnosti by to mohla být kombinace opatření jako zefektivnění nakládání s potravinami, aby se snížilo plýtvání, dále pak technologický pokrok v zemědělství nebo zlepšení potravinového managementu.
Maso už stagnuje
Autoři studie mají obavy zejména z toho, že země takzvaného třetího světa budou bohatnout, a díky tomu se jejich obyvatelstvo začne přiklánět k větší spotřebě masa. Jde ostatně o scénář, kterým v minulosti prošel i svět, který dnes považujeme za ekonomicky rozvinutý. Jak přesně by ovšem takové omezení našich jídelníčků mělo vypadat, je ještě pořád otázka. Už před dvěma lety vědci z Oxfordské univerzity navrhovali například uvalení spotřebních daní na hovězí maso (ve výši 40 procent) nebo mléko (20 procent).
V roce 1970 činila v Číně spotřeba masa na osobu a rok čtrnáct kilogramů. Dnes je to pětapadesát.
Jak ovšem naznačuje zkušenost se spotřebními daněmi u alkoholu nebo cigaret, jejich regulační efekt není tak velký, jak se obecně předpokládá. O tom ostatně nedávno referoval časopis The Economist. Ve stejném časopise vyšel téměř na den stejně (jako v Nature) článek o tom, že spotřeba masa se zvyšující se životní úrovní nejspíše roste jen do určité hranice. A že se tak oxfordští vědci možná vlamují do otevřených dveří.
Maso je známkou bohatství. A ve třetím světě jsou si toho vědomi
Celosvětová spotřeba masa roste od roku 1960 průměrně o tři procenta ročně. Nejvíce se na tom podepisovalo zvyšování životní úrovně v chudých zemích. V roce 1970 činila v Číně spotřeba masa na osobu a rok čtrnáct kilogramů. Dnes je to pětapadesát. Jenže v nejrozvinutějších zemích světa už tak rychle konzumace masa neroste. Za posledních 27 let v průměru jen o 0,7 procenta ročně. Zároveň mnohé průzkumy naznačují, že se v bohaté části světa zvyšuje podíl veganů a vegetariánů.
Levicoví čtyřicátníci?
V některých evropských zemích se k jednomu či druhému stravovacímu typu hlásí až desetina populace. Před dvěma lety bylo ve Velké Británii (která je považována za kolébku všech veganů) zjištěno, že maso nebo produkty živočišného původu nikdy v životě nepozřelo asi jedno procento ostrovní populace. Není to sice moc, ale podle The Economist je to podstatně více než v roce 2007. Nejnovější průzkum pak ukázal, že za vegany se považuje něco přes pět procent Britů.
V USA se k veganství či vegetariánství hlásí celá čtvrtina lidí ve věku 25 až 34 let.
Sami autoři článku ale uvádějí, že se k veganství zřejmě hlásí víc lidí, než kolik se skutečně potravin živočišného původu zříká. Loni se například v USA za vegany označila tři procenta dotázaných a dvojnásobné množství za vegetariány. Největší oblibě se strava bez masa těší u mladé populace. V USA se k veganství či vegetariánství hlásí celá čtvrtina lidí ve věku 25 až 34 let, přičemž mediánový věk amerického vegana je 42 let.
Průzkumy z jiných srovnatelných zemí v zásadě potvrzují zjištěné trendy ze Spojených států. Například v Německu se za vegetariány považuje 15 procent obyvatel mezi 16 a 24 lety, zatímco v celopopulačním měřítku je to jen asi sedm procent.
I když počet vegetariánů a veganů stoupá, planetu z problémů nevytrhnou
Lidé, kteří se rozhodli v nějaké fázi svého života opustit maso, jsou většinou voliči levice, což se potvrdilo především v USA. Tam bylo zjištěno, že asi 15 procent příznivců liberální levice se v jídelníčku zříká masa, zatímco mezi fanoušky republikánů to byli jen čtyři lidé ze sta. Američtí vegani a vegetariáni rovněž mají podprůměrné příjmy a je u nich dvakrát vyšší pravděpodobnost, že žijí sami. Tři čtvrtiny z nich jsou ženy. Všechny tyto charakteristiky korespondují víceméně s tím, že veganství či vegetariánství upřednostňuje zdraví, co nejjednodušší život a důraz na zanechání malé ekologické stopy.
Zadržme dech
Průzkumy, na něž The Economist odkazuje, zároveň ukazují, že na každého jednoho „aktivního“ amerického vegana či vegetariána připadá v průměru víc než pět lidí, kteří se tohoto způsobu stravování zřekli. Rostoucí počet veganských či vegetariánských restaurací a zvětšující se dostupnost bezmasých potravin v regálech obchodů však dodržování bezmasého jídelníčku stále více ulehčuje.
Flexitariáni jsou lidé, kteří během svého života pendlují mezi běžnou a bezmasou stravou.
Přesto zřejmě platí, že počet lidí, kteří se alespoň někdy stravují jako vegani nebo vegetariáni, roste větším tempem než počet těch, kteří u toho zůstanou napořád. Dokonce už pro tento typ strávníků existuje termín: říká se jim flexitariáni. Jde o lidi, kteří během svého života pendlují mezi běžnou a bezmasou stravou. V USA se k flexitariánství hlásí až dvě pětiny populace. Nejčastějšími důvody pro flexitariánství jsou: péče o vlastní zdraví, ohledy na životní prostředí, blahobyt zvířat.
Jak je vidět, cesta k drastickému omezení spotřeby masa a dalších potravin živočišného původu nebude vůbec snadná. Naději naopak dává technologický pokrok, díky kterému by lidstvo mohlo najít jiný způsob řešení, jak účinně eliminovat emise skleníkových plynů v zemědělství nebo řešit jejich následky, než zavádět drakonické regulace našich jídelníčků. Ve finále by totiž vědci třeba mohli dojít k závěru, že nejefektivnějším opatřením pro záchranu zemského klimatu by bylo, kdybychom všichni zadrželi dech. Aspoň na deset minut denně.
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian
