Poradna
Pět let se starala o dvě malé děti, téměř nespala a neměla nikoho na hlídání. Teď se má vrátit do zaměstnání, ale připadá si neschopná a vyčerpaná. Manžel už přitom počítá s jejím platem. Kde má vzít sílu začít znovu?
Termín magnetické rezonance až za několik měsíců nemusí být konečná odpověď. Pro vybrané plánované výkony hrazené pojišťovnou platí maximální čekací lhůty. Podle zdravotního stavu může být nutné vyšetření ještě dříve. Zajistit dostupnou péči je povinností zdravotní pojišťovny.
O neplatících nájemnících, které majitel nemůže dostat z bytu, se vedou nekonečné debaty. Smlouva na dobu určitou proto může působit jako uklidňující řešení. Jasné datum, žádné dohady, potom se vrátí klíče. Jenže ani tady nemusí konec nájmu dopadnout podle kalendáře. A majitel může zjistit, že vlastní byt získá zpátky snáz u smlouvy na dobu neurčitou než u té roční.
Vnoučata má ráda, jenže má také práci, vlastní plány a někdy prostě potřebuje odpočívat. Pro některé dospělé děti je přesto odmítnutí hlídání důkazem, že babička nemá o rodinu zájem. Kde končí mezigenerační pomoc a začíná samozřejmý nárok na cizí čas?
Když se dcera po rozvodu ocitla bez vlastního bydlení, rodiče ji i s vnoučaty přijali domů. Jenže s nimi přišel také velký pes. Po měsících soužití babička žádá změnu a rodina se kvůli tomu hádá.
Sedm let jsem si nechávala příjmení bývalého manžela kvůli dětem. Teď se chci znovu vdát, ale mladší dcera trvá na tom, že se musíme jmenovat stejně.
Všelijakým fyzickým neduhům se dřív nebo později nevyhne nikdo, pravděpodobnost jejich výskytu je přímo úměrná rostoucímu věku. Pokud se bolesti pohybového aparátu týká, s jednou z jejích forem se nejspíš setkáte hned zkraje a možná ve věku, kdy vás to ještě překvapí. Ano, ano, může za to sedavý způsob života a absence péče o tělo.
Akční nabídka může ušetřit, ale také přidat zboží, které bychom jinak nekoupili. Češi zjišťovali, jak často lidé kvůli promo akci mění obchod či značku. Experiment v osmi švédských supermarketech zase ukázal, co s nákupem dělá nabídka „dva za cenu jednoho“.
Zase jste mu uvěřili, podali pomocnou ruku a dopadlo to jako vždycky. K ničemu to nebylo. Proč máme tendenci zachraňovat druhé, měnit je a doufat, že to konečně pochopí?